Kokořínské skály se dají obdivovat i ze sedla motorky. V tomto výletě se podíváme na hrad Houska.
Schválně jsem se chtěl vyhnout dálnici, tak hned po výjezdu z Letňan jsem se vydal na Mělník odbočkou přes Líbeznice. Dálnice to nebyla, ale na sobotu dost hustý provoz. Z Mělníka dále na Liběchov a potom už krásnými zatáčkami až do Dubé, kde se odbočuje na hrad Houska.
Parkoviště pod hradem je zpoplatněno pro motocykly částkou 30 Kč a čeká vás ještě asi 1 km pěší pochod až na hrad. Je asi hodně oblíbený… vždyť možnost podívat se do opravdové brány do pekel není jenom tak. Jsem byl až překvapen, že na jednu prohlídku nás tam snad šlo asi 100 návštěvníků… průvodce Míra musel výklad dělat na 2x, aby všichni slyšeli.
Apropó… pokud půjdete na prohlídku… průvodce Míru určitě doporučuji. Jeho sarkasticky ironicky zábavný výklad… to je unikát 😀 Místy jsem netušil, zda ty jeho evidentně zábavné poznámky myslí z legrace nebo doopravdy. Doporučuji zažít naživo 😉
Dále jsem měl v plánu vyrazit do Nového Boru, ale hnala se tam velká bouřka… tak jsem to stočil a následně utíkal před jednou bouřkou se severu, potom před další ze západu… a tak jsem skončil opět v Mělníku a zpět do Prahy to trochu schytal… toho deště… ale byla to jenom chyba časování… kdybych vyrazil o 10 minut později, mohl jsem to mezerou stihnou akorát 🙂
Jste plánovací typ, nebo se odvážíte někdy i do dobrodružství se vydat někam jenom tak a až na rozcestí se rozhodnout, kam odbočíte?
Jeden takový výlet z Prahy do neznáma jsem absolvoval. Na Facebooku jsme si nechal poradit, jakým směrem se vydat. Dostal jsem doporučení na Horní Počernice a dále Hodonín až do Prešova 😀 Tak jsem se vydal plus mínus tím směrem. 🙂
Vzal jsem to přes Zeleneč, Milovice, Nymburk, Městec Králové a ukončil na nádraží v Dobšicích. Hezkých 84 km 🙂
V květnu se tradičně otevírá moto sezóna. Já jí zahájil dnes 17.5. výletem do Kouřimi. Inspirujte se mými zastávkami.
Co můžete navštívit?
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Tismický kostel patří k nejkrásnějším stavitelským památkám románského slohu v Čechách. Jedná se o trojlodní basiliku, vystavěnou ve 12. století. Nalezneme zde tři apsidy a dvě průčelní věže. Lodi baziliky jsou od sebe odděleny střídavě pilíři a oblými sloupy. Zdivo kostela tvoří kvádry hnědého pískovce, jehož barva přechází do různých tónů červené. Původní uzoučká románská okénka byla v r. 1755 rozšířena do současné podoby. Hlavní loď je klenutá, boční lodi mají strop rovný. V jižní zdi vede do postranní lodi gotický portál z 15. století, nad nímž je zasazen do červeného pískovce tesaný erb, představující poprsí muže stojícího mezi dvěma buvolími rohy.
Bitva u Lipan (1434)
Po 15 letech téměř nepřetržitých bojů začalo přibývat vnitřních sporů mezi umírněnými a radikálními kališníky. Jejich vrcholem byla bitva u Lipan 30. května 1434. Armády obou stran rozestavěly vozové hradby na svahu Lipanské hory nedaleko Českého Brodu. Radikální táborité a sirotci se bez jednotného velení nechali jednoduše obelstít a boj prohráli. Tento výsledek otevřel cestu k prosazení náboženské tolerance.
Kouřim
Kouřim je město ležící v okrese Kolín asi 21 km západně od Kolína. Od 15. století do roku 1848 byla Kouřim centrem Kouřimského kraje, který zahrnoval rozsáhlé území východně od Prahy. První písemná zpráva pochází z roku 1222. Město se nachází v nadmořské výšce 268 metrů. V okolí se nachází skanzen, kostel, zvonice či naučná stezka.
Kostel sv. Štěpána
Arciděkanský chrám sv. Štěpána je největším architektonickým pokladem a zároveň nejvýznamnější památkou Kouřimi. Tato trojlodní bazilika byla budována současně se stavbou města od 60. let 13. st. a v její architektuře se prolíná odeznívající románský sloh s nastupujícím obdobím rané gotiky. Stavba je vynikajícím příkladem tzv. burgundského slohu, představujícího vrchol tehdejší evropské středověké architektury, v níž hrálo vedoucí roli vyspělé stavitelství francouzské.
Tvrz Hradenín
Příklad honosného středověkého sídla venkovské šlechty objevíte při návštěvě Hradenína a zdejší tvrze, jedné z nejcennějších památek svého druhu na území České republiky. V průběhu 20. století však slavné sídlo velmi zchátralo a dnes je památka v havarijním stavu a je zcela uzavřena. Záměrem Regionálního muzea v Kolíně je však postupná oprava a zpřístupnění objektu široké veřejnosti.
Zámek Radim
Renesanční zámek byl postaven Karlem Zárubou z Hustířan v roce 1610 na místě původní tvrze. Na počátku 20. století prošel menší pseudorenesanční úpravou, jinak se ale objekt dochoval v původní podobě. Zámek nedávno prošel rekonstrukcí. Po celý rok tak máte příležitost obdivovat renesanční mobiliář nebo původní malované stropy z let 1607-10. Zámek můžete navštívit v rámci tří prohlídkových tras, které vás zavedou nejen do soukromých pokojů venkovské šlechty, ale i do zámeckého sklepa nebo kaple.
Rozhledna Studený vrch v Brdech u Dobříše je provozována občanským sdružením, které nepokryje její provoz po celý rok, a proto ji „propůjčuje“ na víkendy spolehlivým a osvědčeným partám, které ji provozují SO i NE 10 – 17 hod. Naše parta pro vás zpřístupnila rozhlednu o víkendu od 3. do 5. 5. 2019.
Obsazení:
ředitelka skupiny – Kamila
zástupce – Sršeň
posádka (prodavači, nosiči, topiči, uvaděči a všehopomocníci) Milan, Vláďa, Janička
a dětská přípomoc Richard a Dominik
This slideshow requires JavaScript.
Jak to probíhalo?
Při naší službě (3.- 5. 5.) se přes nepřízeň počasí zde vystřídalo nečekané množství návštěvníků (čundráci, stálí hosté, rodiny s dětmi a se psy, koláči, náhodní návštěvníci, sběratelé turistických známek a podobných trofejí, pozvaní kamarádi a byl to i cíl dvou turistických pochodů).
Téměř všichni byli spokojeni s příjemným prostředím, kvalitní obsluhou, nápojovou nabídkou a výbornými klobásami i společenskou atmosférou.
Ti, kdo se nedali odradit deštivou předpovědí počasí, nelitovali, užili si i krátkého sněžení při grilování, popíjení svařáku, medoviny, grogu, piva a těší se na další podobnou akci.
K rozhledně se dostanete červenou turistickou trasou, asi 2,5 km od nejbližší silnice. Vstupné je dobrovolné, bez dalekohledu je dobře vidět Karlštejn, za dobré viditelnosti i České středohoří s Milešovkou. Na druhou stranu je výhled částečně omezen přerostlými stromy, ale už sám výstup na vyhlídkovou plošinu po 79-ti schodech je zážitkem.
U rozhledny není elektřina ani vodovod a to má právě své kouzlo. Služba na ní je náročná, nevýdělečná, ale uznání návštěvníků a vlastní zážitky jsou největší odměnou.
Pro další pokračování Svatojakubské cesty jsem navázal tak, kde jsem skončili minule – v Dobříši. Tentokrát se na společné putování přidala Výleťáčka Janka a to ještě netušila, že půjdeme dvoudňovku 😀
Na Cyrilometodějské pouti jsem se poznal s Pepou (alias Jožkou) z Příbrami. Ale neměl jsem na něho kontakt. Podařilo se mi ho získat až v pátek večer před odchodem. Zavolal jsem mu tedy, že půjdu zítra přes Příbram, zda se můžeme stavit. Nejprve úplně nechápal, kdo volá, tak jsem se mu připomenul, že Honza z Cyrilometodějské pouti. Potom to vypadalo, že si vzpomněl a tedy, že se můžeme stavit. Ještě se ptal, zda potřebujeme přenocovat, ale na to jsem mu řekl, že se nějak zařídíme, ať si nedělá starosti.
1. den putování: Dobříš – Příbram
Ráno vidím od něho zmeškané volání. Volám zpět a na to mi začal vykat, a že odkud se poznáme. Bylo to takové rozpačité, ale chápal jsem, že jsme se viděli krátce a znal mě jenom jako Honzu, a takových Honzíků mohl znát hodně. Nicméně jsem se znovu připomenul, na co odpověděl, co vlastně od něho potřebujeme. Já, že vlastně nic. Nuž vypadalo to nějak divně. Řekl jsem Jance, že se stavíme u Jožku, ale moc šancí tomu nedávám, protože ten telefonát ráno byl takový divný.
Ráno jsme se z Prahy přesunuli autem do Příbrami, kde jsme hned stihli autobus do Dobříše, odkud jsme tento úsek startovali. Na začátku jsme se podívali do informačního centra, kde jsem obdrželi razítko do poutnického pasu, a odtud nás poslali ještě do Zámku Dobříš, že tam mají taky hezké razítko. Bohužel se tam natáček právě nějaký film, a tak jsme razítko nezískali.
Vybrali jsme se tedy zpátky na žlutou Svatojakubskou cestu směr Příbram. Ta se změnila na červenou a později na zelenou, kde jsme potkali dvě tety. Právě jsme svačili, když nás obíhali, tak jsem se zeptal, kam jdou… a oni, že do Příbrami a Rožmitálu. Já na to, že zda nejdou Svatojakubskou cestu. A opravdu, šli. Jaká to náhoda. Tak jsem jim popřáli, ať se jim hezky jde… a to jsem netušili, že se asi za 5 minut znova potkáme, když zabloudili. Tehdy si dali svačinu zase ony, a my jsme se ujali vedení.
Celá trasa vedla přes Brdské lesy. Ještě dobře, že jsme měli dost vody a jídla, protože žádná ves a už vůbec ne hospoda, nebo osídlení po cestě nebylo. Těsně před Příbramí jsme si u židovského hřbitova na chvíli sedli, a to nás ty dvě tedy doběhli. Jaká to radost. Říkali, že budou ubytované v Příbrami. My jsme to neměli jisté, ale předběžně jsme plánovali se vrátit přespat do Prahy. Ale domluvili jsme se, že se zítra tedy opět potkáme, když jdeme stejnou trasu. 😉
Potom jsme zatočili za Jožkou. Přišli jsme o hodinu dříve. Původně jsme myslel, že ho jenom pozdravíme a půjdeme dál. Ale Jožka nás srdečně pozval domů. Právě dovařil česnačku, kterou nám nabídl. Rádi jsme přijali teplé jídlo. Potom následovalo kafé a čaj s makovým závinem a dále se vrhl do přípravy brambor a řízku. Tak to jsme už vůbec nečekali. Ještě vytáhl Frankovku (poutníci ve Španělsku popíjejí víno) přímo z Čejkovic z Jižní Moravy. Já jsem odmítl, že budu ještě řídit. Zeptal se, jak to máme pořešené se spaním. Já na to, že se chceme vrátit. On, že vždyť to je zbytečné, on má místa na přespání dost. My jsme s tím, ale nepočítali, a neměli jsme s sebou nic. Ani na převlečení, ani na osobní hygienu. Nicméně jsme zavolali domů, nahlásili, že zůstáváme. Vzal nás ještě na prohlídku Svaté Hory, kde jsme se pokochali západem slunce a zbytek večera strávili výměnou zážitků z cestování.
V neděli nám krásně vyskočilo počasí na slunečno a 18°C… ideální příležitost vyrazit na další úsek Svatojakubské poutní cesty. Jako pokračování jsme se spolu s Míšou a Markétou vydali na úsek Zadní Třebaň – Dobříš. Turistická stezka vedla přes Brdské hřebeny v nenáročném terénu asi 20 km. Hravě jsme to zvládli i s přestávkou na oběd v Kytínském pivovaru za asi 5 a půl hodiny.
Díky příjemnému a podnětnému rozhovoru cesta uběhla opravdu rychle. Tento úsek je veden hodně přes lesy a louky, takže můžete se cestou kochat krásnou přírodou a zpěvem ptáčků. Úsek je středně náročný, jenom 2 větší stoupání, takže dá se zvládnout. Pokud jedete z Prahy, můžete využít dopravu přímým spojem tam i zpět vlakem.
Po super výletě po předešlém úseku Jihočeské svatojakubské cesty jsme tentokrát v posílené sestavě (2x Honza, Jitka, Rudo, Aďka) vyrazili na pokračování Svatojakubské pouti z Velkých Popovic směrem do města Sázava. Všichni dorazili včas, takže jsme kolem desáté mohli vyrazit… od pivovaru Velkopopovický kozel, kde jsme se chtěli před cestou posilnit, ale ještě měli zavřeno :-/
Trasa vede nejdříve po modré turistické značce lesem přes obec Horní Lomnice a dále směrem na Mirošovice. Až nadejdete výpadovku z dálnice D1 na Benešov, tak se můžete v Mirošovicích občerstvit v Restauraci u Císaře, která už měla otevřeno 🙂
Z Mirošovic se dalo pokračovat na Hvězdárnu Ondřejov, ale protože jsme před sebou měli ještě do Sázavy hodně kilometrů, místo žluté trasy jsme dále pokračovali po modré směrem k řece Sázava na červenou trasu. Nejdříve malým stoupáním přes les, až jsme se dostali ke korytu řeky, kde už cesta vedla rovinkou, zato ale po asfaltce. Výhodou bylo, že jsme mohli obdivovat různé výletní chatky, chajdy a vilky, i trampské útulny 🙂
V létě – ve vodácké sezoně – to tam asi hodně frčí, nicméně po další občerstvení jsme si museli počkat až do stylové restaurace Na Marjánce, kde měli ještě opravdová vesnická kamna, ve kterých se dokonce i topilo 😎
Trasa naštěstí potom opět odbočila do lesa, kde u kapličky sv. Prokopa můžete odbočit na Rufusovu vyhlídku. Následně krátký sestup dolů a cíl naší cesty – klášter Sázava – se objevil přímo před námi. Bohužel je na nejbližší 2 roky v rekonstrukci – ale až ho opraví, bude opět hezký 🙂
První úsek až do Radotína vede po červené turistické značce kolem silnic, kde i o víkendu bylo relativně rušno. Z Radotína následoval výšlap na Radotínsko-Chuchelský háj, odkud jsme již kopírovali trasu Berounky převážně přes lesy směr Karlštejn. Cesta rychle ubíhala i díky tomu, že jsme mohli společně sdílet zážitky s cestování. I když jsme začínali při -2°C, tak během odpoledne ukázalo slunce svou sílu a krásně jsme se prohřáli. Po zimním období je to vítaná změna.
Svatojakubská cesta nebo-li „Camino de Santiago de Compostela“ – v poslední době to oblíbená pouť do španělského města Santiago de Compostela k ostatkům sv. Jakuba. Pokud se na tuto pouť chcete vydat, jako správný poutník byste měli začít od dveří svého domu. Absolvovat jí můžete na kole, na koni, nebo pěší – což volí většina lidí. Z Česka do Santiaga by to bylo zhruba 111 dní, dle zkušeností poutníků, kteří celou trasu již absolvovali.
Na webu spravující organizace ULTREIA najdete mapky a rozpisy jednotlivých tras. My jsme se rozhodli pro vás prozkoumat tzv. Jihočeskou svatojakubskou cestu, která vede od kostela sv. Jakuba v Petrovicích směrem na Český Krumlov.
Nejprve se vydáte červenou turistikou značkou kolem povodí Botiče směrem na Průhonice a u Horních Jirčan budete pokračovat po žluté až do Velkých Popovic, kde 24 km trasu můžete velkolepě ukončit v pivovarské Kozlovně. Zvládnout se to dá zhruba za 6 hodin.
Po návalech sněhu se náhle hodně oteplilo a sluce ukázalo svých 14°C. Ideální příležitost vyrazit na první tohtoroční cyklo-projížďku. Vyrazil jsem prozkoumat Brdské lesy a zámky kousek od Prahy. Krásných téměř jarních téměř 47 km. Pokud na tuto trasu vyrazíte, doporučuji horské kolo, protože terén vede často lesy a i když jsem myslel, že bude půda zamrzlá, opak byl pravdou a většinu cesty jsem se brodil sněhem a blátem. Jako start jsem zvolil nádraží Dobříš, cíl bylo nádraží Měchenice a zpět se můžete dostat vlakem.
