Štítek: Dobříš

Pro další pokračování Svatojakubské cesty jsem navázal tak, kde jsem skončili minule – v Dobříši. Tentokrát se na společné putování přidala Výleťáčka Janka a to ještě netušila, že půjdeme dvoudňovku 😀

Na Cyrilometodějské pouti jsem se poznal s Pepou (alias Jožkou) z Příbrami. Ale neměl jsem na něho kontakt. Podařilo se mi ho získat až v pátek večer před odchodem. Zavolal jsem mu tedy, že půjdu zítra přes Příbram, zda se můžeme stavit. Nejprve úplně nechápal, kdo volá, tak jsem se mu připomenul, že Honza z Cyrilometodějské pouti. Potom to vypadalo, že si vzpomněl a tedy, že se můžeme stavit. Ještě se ptal, zda potřebujeme přenocovat, ale na to jsem mu řekl, že se nějak zařídíme, ať si nedělá starosti.

1. den putování: Dobříš – Příbram

Ráno vidím od něho zmeškané volání. Volám zpět a na to mi začal vykat, a že odkud se poznáme. Bylo to takové rozpačité, ale chápal jsem, že jsme se viděli krátce a znal mě jenom jako Honzu, a takových Honzíků mohl znát hodně. Nicméně jsem se znovu připomenul, na co odpověděl, co vlastně od něho potřebujeme. Já, že vlastně nic. Nuž vypadalo to nějak divně. Řekl jsem Jance, že se stavíme u Jožku, ale moc šancí tomu nedávám, protože ten telefonát ráno byl takový divný.

Ráno jsme se z Prahy přesunuli autem do Příbrami, kde jsme hned stihli autobus do Dobříše, odkud jsme tento úsek startovali. Na začátku jsme se podívali do informačního centra, kde jsem obdrželi razítko do poutnického pasu, a odtud nás poslali ještě do Zámku Dobříš, že tam mají taky hezké razítko. Bohužel se tam natáček právě nějaký film, a tak jsme razítko nezískali.

Vybrali jsme se tedy zpátky na žlutou Svatojakubskou cestu směr Příbram. Ta se změnila na červenou a později na zelenou, kde jsme potkali dvě tety. Právě jsme svačili, když nás obíhali, tak jsem se zeptal, kam jdou… a oni, že do Příbrami a Rožmitálu. Já na to, že zda nejdou Svatojakubskou cestu. A opravdu, šli. Jaká to náhoda. Tak jsem jim popřáli, ať se jim hezky jde… a to jsem netušili, že se asi za 5 minut znova potkáme, když zabloudili. Tehdy si dali svačinu zase ony, a my jsme se ujali vedení.

Celá trasa vedla přes Brdské lesy. Ještě dobře, že jsme měli dost vody a jídla, protože žádná ves a už vůbec ne hospoda, nebo osídlení po cestě nebylo. Těsně před Příbramí jsme si u židovského hřbitova na chvíli sedli, a to nás ty dvě tedy doběhli. Jaká to radost. Říkali, že budou ubytované v Příbrami. My jsme to neměli jisté, ale předběžně jsme plánovali se vrátit přespat do Prahy. Ale domluvili jsme se, že se zítra tedy opět potkáme, když jdeme stejnou trasu. 😉

Potom jsme zatočili za Jožkou. Přišli jsme o hodinu dříve. Původně jsme myslel, že ho jenom pozdravíme a půjdeme dál. Ale Jožka nás srdečně pozval domů. Právě dovařil česnačku, kterou nám nabídl. Rádi jsme přijali teplé jídlo. Potom následovalo kafé a čaj s makovým závinem a dále se vrhl do přípravy brambor a řízku. Tak to jsme už vůbec nečekali. Ještě vytáhl Frankovku (poutníci ve Španělsku popíjejí víno) přímo z Čejkovic z Jižní Moravy. Já jsem odmítl, že budu ještě řídit. Zeptal se, jak to máme pořešené se spaním. Já na to, že se chceme vrátit. On, že vždyť to je zbytečné, on má místa na přespání dost. My jsme s tím, ale nepočítali, a neměli jsme s sebou nic. Ani na převlečení, ani na osobní hygienu. Nicméně jsme zavolali domů, nahlásili, že zůstáváme. Vzal nás ještě na prohlídku Svaté Hory, kde jsme se pokochali západem slunce a zbytek večera strávili výměnou zážitků z cestování.

This slideshow requires JavaScript.

Continue reading →