Cesta kolem světa je nejlepším rozhodnutím v životě vůbec

Pozoruji, že za poslední 3-4 roky se nám mnohonásobně rozšířil příběh s podobným scénářem.

Dal jsem výpověď, všechno prodal a vydal se na cestu kolem světa.

Na druhé straně vidím i ty, kteří stále tápou ve svém rozhodování a nemůžou se rozhoupat. I já a můj partner patříme do skupiny, která se vydala na takovou cestu po vlastní ose a hledá, objevuje a poznává.
Hned na úvod řeknu, že vydat se touhle cestou bylo v roce 2017 mým nejlepším rozhodnutím v životě vůbec. Nejdu se sem plácat po rameni a hrát si na chytrou horákyni, protože se sama občas ještě ztrácím a klopýtám. Mám ale pár poznatků, o které bych se s Vámi ráda podělila a možná tak i pomohla někomu, kdo si stále není jistý.


1. Problémům neutečete

Nebydlíte v Norsku, v Austrálii ani v Kanadě. Bydlíte ve své hlavě. Pokud si myslíte, že odletem na jiný kontinent, se vyřeší Vaše problémy. Zklamu Vás, nesete si je všechny s sebou. Problém sám nezmizí a na druhé straně světa paradoxně mnohdy zesílí. Dokud si Vaše problémy nevyřešíte v sobě, ponesete si je jako cihlu v příručním zavazadle.

2) Smysl života v cizí Zemi nenajdete

Mnoho z nás se domnívá, že nám cesta sama ukáže smysl našeho bytí. Jestli Vás teď napadá dotaz, zda-li jsem našla já svůj smysl života, odpověď je ne. Rozhodně ne v tom slova smyslu, jaký jsem šla hledat. Našla jsem ale vnitřní rovnováhu a můj život se razantním způsobem „vyfiltroval“. Možná to přeci jen právě onen „smysl života“ je, kdo ví. Zjistila jsem, že už nechci být součástí starých vzorců chování a vzala život do vlastních rukou. Stala jsem se novým člověkem, změnila jsem priority. Obklopuji se jinými lidmi než dřív, zažívám jiné příběhy, nastavuji si nové cíle. Přicházím pomalu na to, že důležité je pro mě cítit opravdové vnitřní štěstí a to nenajdete nikde jinde než uvnitř sebe. Ať jste kdekoliv na světě. Je to dlouhá a někdy trnitá cesta, ale krok po kroku skládám svoji mozaiku. Chce to vytrvat a hlavně být v pohodě, nestresovat se a nesoutěžit s ostatními.

3) Neexistuje nic, co by jste nezvládli

To, že zažijete spoustu nestandardních situací, které by jste doma na gauči nezažili, je víc než jasné. Pokud ano, doma by bylo řešení pravděpodobně mnohem jednodušší. Možná už jen z toho důvodu, že by jste se mohli poradit v rodném jazyce s kamarády, kolegou či šéfem. Na cestě není nikdo jiný než vy. SAMI. Ať se zdá situace zprvu jakkoliv neřešitelná, nakonec vždy naleznete východisko. Na cestě se jednoduše přesvědčíte o vlastních kvalitách a zjistíte, že neexistuje věc, se kterou by jste se nebyli schopni poprat. A není krásnějšího sebepoznání, než zjistit, jak moc silní dokážete být.

4) Jestli máte pochybnosti o Vašem aktuálním vztahu, vydejte se na cestu

To je zkouška ve všech ohledech. Cestovaní jako takové Vás totiž vysleče úplně do naha a ukáže člověka v tom nejryzejším světle. Tady totiž není prostor na přetvářky. Nespočetněkrát se ocitnete na dně v absolutně diskonfortních podmínkách. Tam, kde se člověk chová úplně jinak než v pohodlí domova. Za sebe musím říct, že pokud bych měla možnost změnit rozhodnutí, vyrazit s partnerem či ne, jela bych znova ve dvou. Pro náš vztah to bylo naprosto zásadní. Máme za sebou nespočet krizových situací, kdy jsme oba přemýšleli i o možném rozchodu. Ale všechny tyhle těžké chvíle jsme spolu ustáli a zbylo nám jen to krásné. Na to špatné vzpomínáme se smíchem. A troufnu si říct, že nás opravdu už jen tak něco nerozdělí. To jakým způsobem splynete v jedno je někdy až děsivé. Známe ale spoustu příběhů, kdy právě cesta byla důvodem rozchodu.

5) Nevadí, že nemáte maturitu z angličtiny

Když jsme u toho, já osobně mám maturitu jen z němčiny a anglicky jsem před cestou neuměla vyslovit ani slovíčko „difficult“. A světe div se, přežila jsem. Anglicky se učíme tzv. za běhu, psaním mailů, podáváním inzerátů a následně v práci. To, že gramaticky nemluvím zcela správně, mi nevadí. Raději budu chvíli vypadat jako blbec, než si vyčítat, že jsem nevyrazila.
Pro mě je důležité umět si vyřídit pojištění na auto a nebo přivolat pomoc v ohrožení života. Tím to nechci zlehčovat. Jazyk je nedílnou součástí a je pomyslnou bránou cizích světů. Chci tím jen říct, že my lidé máme občas tendenci z toho dělat bramboračku. :-

6) Možná budete překvapeni z toho jaký přesah mají Vaše osobní limity

Ano pravděpodobně se na cestě setkáte poprvé tváří v tvář s fóbií, o které jste dosud ani netušili. Budete bojovat uvnitř sebe s vlastním přesvědčením, že to prostě neuděláte, ať se děje, co se děje.
Pro někoho to může být strach z úzké hřebenovky, pro druhého oslovení cizí osoby. Ať už je to cokoliv, šance že to při cestování alespoň jednou okusíte, je více než pravděpodobná. A protože často není jiná možnost a nebo cesty zpět, prostě to zvládnete. Zřejmě během toho ucítite srdce bušit až v krku. Avšak ten následný pocit, který se dostaví, by snadno mohl konkurovat účinkům drog.
Já známý „strachoholik“ jsem takových svých limitů zdolala již několik. A to kam mě to posunulo na osobní hranici opravdu slovy nevyjádřím.
Hodně jsem díky tomu vyrostla a ty tehdy děsivé momenty patří mezi moje nejsilnější životní zážitky. Všechny limity, které totiž máte, jsou jen ve Vaší hlavě.

7) Kamarády si najdete všude, mnohdy vzniknou i mnohem silnější přátelství než ta z dětství

Jestli je Váš případ, že vyrážíte sami a máte strach, že to tak i zůstane,
opak je pravdou. Kdo cestuje sám, ve skutečnosti nikdy sám není. Na cestě často potkáte sobě podobné jedince, s podobnými zájmy. Sama jsem byla překvapená, jak intenzivní přátelství dokáže vzniknout mezi dvěma lidmi, kteří se včera ještě vůbec neznali.
Tady bych chtěla podotknout, že při cestování v páru máte lehký handicap. Když jste totiž spolu vy dva, nemáte už takové nutkání hledat si nové kamarády, protože máte sebe.
Kdežto když jste sami, potřeba družit se, je neúprosná a tak vyhledáváte společnost i navzdory Vašemu vnitřnímu introvertovi.


Ráda se věnuji psychologii, vztahům a pozitivnímu mindsetu. Budu velmi ráda, pokud mne i Vy obohatíte o Vaši zkušenost, či přidáte jakýkoliv postřeh.

Pokud i pro Vás má být cestování ukazatelem, tak říkám „už včera bylo pozdě“. Řekněte všem strachům stop a převezměte zodpovědnost za vlastní život. Ne vždy je to jednoduché ukočírovat a občas to bolí, ale za mě je to jediný způsob, jak být šťastný a jak jednou naleznout eventuelně i ten pravý smysl života.

A pokud cestování není pro Vás, dělejte to, co Vás DOOPRAVDY baví. Buďte tam, kde cítíte, že být chcete. Ne tam, kde si myslíte, že by jste být měli.

Ačkoliv se některé mé slova mohou zdát jako klišé a všichni máme pocit, že už to známe. Neustále dokola zjišťuji, že tohle naše „vědění“ neumíme ve skutečnosti aplikovat. A tak si myslím, že čas od času není vůbec na škodu, všechny tyto jednoduché věci připomenout.

Vše co píšu je z mého ženského pohledu a netvrdím, že to tak musí mít všichni. Popisuji jen svou vlastní zkušenost. Pokud jste dočetli až sem, velmi si si toho vážím. V případě, že někoho můj příspěvěk obtěžoval, je mi líto, ale nikoho z Vás nenutím to číst.

Pokud se Vám článek líbil a měli chuť si se mnou občas „virtuálně“ vylézt nějakou horu (aktuálně na Novém Zélandu) můžete mě najít zde: www.instagram.com/vronel.ein
Continue reading

Toulky Českým rájem z Turnova na Trosky

Chcete zažít procházku rájem? Potom se vyberte do Českého ráje… ale raději ne o víkendu… to bývá přelidněno.

Trasu jsem naplánoval tak, abych navštívil co nejvíce turistických cílů ve východní části Českého ráje a zároveň odlovit nějaké ty kopečky v Horobraní. Podařilo se… dokonce jsem ti trasu trochu natáhl… až na 29 km 😮

Zaparkovat se dá u městské plovárny Turnov, kousek půjdete po rovince, a potom hurá do kopečku. Už během výstupu se můžete zastavit na přírodní vyhlídce Hlavatice.

Dále jsem se zastavil si odlovit vrchol Na Konicích a přitom objevil krásnou vyhlídku Kalvárie u Valdštejna. Další cíl byl už přímo hrad Valdštejn… Táto část cesty byla o víkendu hodně přeplněná turisty. Pokud nemáte rádi davy lidí, zvolte nějakou vedlejší trasu.

Hodně turistů pokračovalo po červené dále na Hrubou Skálu… já ale odbočil na modrou na Janovu vyhlídku, odkud jsou opravdu nádherné výhledy na skalní město.

Dále jsem sestoupil do skalního města a namířil si to k Arboretu Bukovina.

Zde jsem si vyslechl rozhovor jedné rodinky, která byla na výletu s tištěnou mapou a máma říká: To jsou ale krásné skály. Škoda, že dnes máme ten den bez mobilů a nemůžeme si to vyfotit. 😀

Před odbočkou na Adamovo lože jsem ti ještě vyšlápl odlovit vrchol Stávek (nic extra, tuhle odbočku můžete vynechat).

Od parkoviště u Adamovy lóže přes skalní trhliny až k zámku Hrubá Skála opět rapidně vzrostl počet turistů… slyšel jsem němčinu, ruštinu, francouzštinu, i nějaké asijské dialekty. Ještěže ve skále udělali místa na vyhýbání, jinak by jsme se tam zasekli 🙂

Dobrou zprávou je, že od Hrubé Skály opět turistů značně ubylo, a když jsem odbočil na Malý vrch, už jsem byl opět jenom já a les.

Největší výkon byl ale vylézt na Rovné skály… po totálně strmém břehu… zpět se mi stejnou cestou nechtělo, tak jsem si užil i dobrodružství hledání cesty lesem zpět na asfaltku…

Od rybníku Vidlák už opět následoval výstup. Vrchol Na Koutech jsem musel nechat být, protože se tam páslo stádo oveček… a už jenom stále nahoru a nahoru až na samotné Trosky, kde samozřejmě od parkoviště až nahoru vzrostl počet víkendových turistů 🙂

Mým cílem bylo se dostat někde na železniční zastávku a vrátit se vlakem zpět do Turnova. Bela na výběr modrá a zelená trasa. Zelená byla kratší, ale modrá vedla kolem Motomuzea v Borku… a po cestě jsem narazil na super vyzrálé švestky / blumy… totálně obrovské a slaďoučké… mňam.

V Rovensku pod Troskami mi na vlak zůstalo ještě trochu času, tak jsem to zatočil k nádraží ještě přes odbočku a byl jsem se podívat na jejich dřevěnou zvoničku s obrácenými zvony… a potom už na „vláček couráček“, že kterého jsem mohl pozorovat z opačné strany trasu, kterou jsem před několika hodinami šel z opačné strany 🙂

29 km uběhlo ani se nezdálo… ještě mi několik cílů v Českém ráji zůstalo… hlavně ne střední části, tak se určitě někdy ještě zastavím… ale raději už ne o víkendu 🙂

This slideshow requires JavaScript.

Svatojakubská cesta: úsek Mladá Vožice – Tábor

Prozkoumali jsme Jihočeskou Svatojakubskou cestu v úseku Mladá Vožice – Tábor. Jaké to bylo?

Odvezli jsme se do Tábora, a potom autobusem (v neděli jezdí v 10:00) do Mladá Vožice, kde jsme vyrazili po červené turistické značce směr jih. Cesta převážně vede málo osídlenou krajinou s o to hezčími malými vískami. Jediný úsek, kde jsou bloudili, byl mezi vesnicemi Mostek a Pohnání, kde se turistická značka ztratila v zarasteném lese a museli jsme to obcházet (díky mobilní mapy.cz).

Před vesnicí pohnání jsme našli 777 gramový 20 cm široký vatovec – pýchavku královskou, kterou jsem zbytek cesty nesl až do Tábora. Byl to skvělý pohled se dívat, jak všichni kolemjdoucí obdivují, co to máme 🙂

U Knížecího rybníka jsme odbočili ze Svatojakubské cesty, která pokračuje do Tábora oklikou přes Sezimovo Ústí, protože už jsme jsme toho prošli dost…. celkem 30 km 🙂

This slideshow requires JavaScript.

Motovýlet Kokořínskem na hrad Houska

Kokořínské skály se dají obdivovat i ze sedla motorky. V tomto výletě se podíváme na hrad Houska.

Schválně jsem se chtěl vyhnout dálnici, tak hned po výjezdu z Letňan jsem se vydal na Mělník odbočkou přes Líbeznice. Dálnice to nebyla, ale na sobotu dost hustý provoz. Z Mělníka dále na Liběchov a potom už krásnými zatáčkami až do Dubé, kde se odbočuje na hrad Houska.

Parkoviště pod hradem je zpoplatněno pro motocykly částkou 30 Kč a čeká vás ještě asi 1 km pěší pochod až na hrad. Je asi hodně oblíbený… vždyť možnost podívat se do opravdové brány do pekel není jenom tak. Jsem byl až překvapen, že na jednu prohlídku nás tam snad šlo asi 100 návštěvníků… průvodce Míra musel výklad dělat na 2x, aby všichni slyšeli.

Apropó… pokud půjdete na prohlídku… průvodce Míru určitě doporučuji. Jeho sarkasticky ironicky zábavný výklad… to je unikát 😀 Místy jsem netušil, zda ty jeho evidentně zábavné poznámky myslí z legrace nebo doopravdy. Doporučuji zažít naživo 😉

Dále jsem měl v plánu vyrazit do Nového Boru, ale hnala se tam velká bouřka… tak jsem to stočil a následně utíkal před jednou bouřkou se severu, potom před další ze západu… a tak jsem skončil opět v Mělníku a zpět do Prahy to trochu schytal… toho deště… ale byla to jenom chyba časování… kdybych vyrazil o 10 minut později, mohl jsem to mezerou stihnou akorát 🙂

This slideshow requires JavaScript.

Krušnohorská magistrála: úsek Klíny – Děčín

Krušnohorskou magistrálu se podařilo na kole dokončit za 3 dny… a to po 93 km ze střediska Klíny do Děčína.

Ve školní třídě Klíny jsem se vyspal v pořádku. Sice tam měli mít hudební akci, ale kvůli dešti byla večer rychle ukončena.

Nejdříve následoval sjezd k vodní nádrži Fláje, kde jsem si mohl přečíst, jak těžké bylo vodní nádrž v tak odlehlé lokalitě stavět… dále převážně lesem.

Trochu jsem zazmatkoval u Klínovčíku, kde cyklotrasa nově vede po hlavní silnici dolu kopcem k viaduktu, ale já měl v mobilu staré mapy, které ukazovaly, že to mám vzít po turistické trase E3, kterou jsem se tedy vybral, ale terén vůbec nebyl vhodný na kolo, takže doporučuji se držet silnice.

Po cestě jsem chtěl také „odlovit“ vrchol Na Skále v aplikaci Horobraní, ale bylo to téměř nemožné. Vrchol je na mapě skoro u cesty, ale v aplikaci to hlásilo více než 80 metrů (podmínka je být blíže méně než 50 metrů) a směrem k vrcholu tam byl hustý porod navíc oplocen. Možná by to šlo „odlovit“ přímo přes jejich web stránku, ale mobilní připojení GPRS s výpadky bylo nepoužitelné… tak jsem to asi po půl hodně vzdal. 🙁

Jako náhradu jsem odlovil alespoň vrchol Cínovec, který jsem neměl původně v plánu, ale přístup byl snadný po cestě a louce, tak proč ne… Tady se dá i občerstvit, protože jsou u hraničního přechodu benzínky.

Dále menší stoupání na Husův vrch, a potom perfektní sjezd až na Sedmihůrskou cestu…. ale pozor na konec sjezdu, je to prudká zákruta… dále následovala pohodová cesta po vrstevnici až na Komáří hůrku 808 m.n.m. Také jsem neměl v plánu, ale čas byl dobrý a bylo to kousek… tedy až na ten výšlap… ale zato skvělá vyhlídka. 🙂

Od Komáří hůrky už lesy vystřídaly louky. Za Krásným lesem jsem se mohl podívat z jiného úhlu na vyústění tunelu na dálnici D8 a už jsem se ocitl v Petrovicích, kde byl nejvyšší čas si dát obídek.

Posilněn jsem se vybral do Tisé… Tisské stěny jsme navštívili několik let dozadu… a bylo zajímavé se ocitnout opět na stejném místě… včetně cesty ke Sněžníku… ale nepokračoval jsem na Děčínský Sněžník, tak jak my bylo doporučeno (protože sjezd z Děčínského Sněžníku do Děčína po turistické stezce je dle povídání masakr)… ale pokračoval jsem po Krušnohorské magistrále tak, jak je zaznačena na mapě… a dobře jsem udělal…

Ze Sněžníku do Děčína po asfaltce následoval snad 10 km plynulý sjezd z občasným šlápnutím do pedálů… krásný závěr Krušnohorské magistrály… jsem rád, že jsem jí jel tímto směrem (z Chebu do Děčína).

Čas byl perfektní… a k odjezdu nejbližšího vlaku do Prahy zbývalo dost času, tak jsem si kolo poctivě ještě vytlačil k vyhlídce Pastýřská stěna a na opačné straně jsem se jel podívat na Thunskou hrobní kapli… a potom už odměna: kuřátko z KFC a vlakem šup šup domů. 🙂

Celkem jsem najel 293 km (možná trochu více… podle toho, jak to která navigace změřila) a rozhodně to stálo za to… krásná příroda a čerstvý horský vzduch… to toho trochu adrenalinu a endorfinů… co více si přát. 🙂

This slideshow requires JavaScript.

Krušnohorská magistrála: úsek Horní Blatná – Klíny

Pokračuji po Krušnohorské magistrále. Za dnes to vyšlo na 104 km převážně po hřebeni hor v úseku Horní BlatnáKlíny.

Ráno jsem vystartoval z Horní Blatné. Nakoupení zásob a hned prudké stoupání do kopce až na rozhlednu Blatenský vrch. Přiznávám, takhle po ránu to bylo na tlačení do kopce 🙂 Zarazilo mě, že odbočka na Blatenský vrch k rozhledně má zákaz vjezdu motorovým vozidlům, ale přitom jsem viděl vícero německých aut, kde autem jeli i přes zákaz k rozhledně… asi jsou až moc pohodlní…

Od rozhledny to byl kousek na Vlčí jámy… dostal jsem to jako doporučení se tam jít podívat. Zajímavostí je, že v jedné trhlině ve skále je tak zima, že se tam uchovává led po celý rok.

Další odbočkou jsem to vzal k propadlině Červená jáma, kde je zase zajímavé občerstvení postavené z klád a hlíny… takový hobití domeček 🙂

Dále budete míjet Božidarské rašeliniště. V Božím Daru jsem narazil na právě probíhající bleší trhy… a potom následoval výšlap na Boží vyhlídku… takový indiánský… chvíli šlapání, chvíle tlačení… dalo to zabrat, ale z Boží vyhlídky je výhled opravdu „boží“ 🙂

A kousek za Božím darem následoval vrchol Krušnohorské magistrály… a to vrchol Klínovec 1244 m.n.m. Z Klínovce je super sjezd dolů… rychlý a po tom všem šlapání „krátký“… a potom další stoupání… jak jinak v horách, že 🙂

V Měděnci krátká odbočka na UNESCO památku – kapličku na vrcholu Mědník a sjezd k vodní nádrži Přísečnice…. kde se dále pokračuje lesem na Skelný vrch. Ten jsem si chtěl „odcvaknout“ do Horobraní, ale je to divné… na mapě je vrchol jinde, na turistickém rozcestníku také jinde a v Horobraní taktéž.

A další cesta už jenom les, les a les… a sem tam nějaké domečky… dalo to dnes zabrat. Dle předpovědi počasí vypadalo, že bude v noci pršet. Zvolil jsem proto opět ubytování ve staré škole Klíny… a dobře jsem udělal. Chvíli po tom, co jsem přijel, tak se rozpršelo a hodně se ochladilo. I když jsem byl připraven přenocovat nadivoko, byla by to hodně náročná noc venku…

Jak to bylo dále? Dokončení zdolání magistrály si přečtěte zde.

This slideshow requires JavaScript.

Krušnohorská magistrála: úsek Cheb – Horní Blatná

Zdolání Šumavské magistrály byl zážitek… co tak si ho zopakovat? Vybral jsem tentokrát jasný další cíl: Krušnohorskou magistrálu.

Naplánoval jsem si to na 3 dny, takže bylo potřeba šlápnout do pedálu. Do startu v Chebu jsem se dostal pohodlně vlakem a po nakoupení zásob jídla a pití vyrazil na cestu. Trasa vede celkem po rovince kolem Františkových Lázní přes Skalnou, Plesnou až po Luby, kde ale už začíná stoupání. V Kraslicích další doplnění zásob a další stoupání až na Rolavu. Tam začínají Krušné hory tak, jak jsem si je představoval. Krásné vysekané louky osvětlené sluncem v neporušené přírodě.

Netušil jsem, kam až dojedu… začalo se stmívat. Obhlížel jsem se už po nějakých přístřešcích… musím pochválit správu Krušných hor, že opravdu myslí na cyklisty a turisty, protože přístřešky na nocleh byly opravdu prostorné… ale bylo tam také hodně otravného hmyzu a podcenil jsem přípravu na chlad. Proto jsem se rozhodl zkusit štěstí a najít si ubytování v Horní Blatné… což se nakonec podařilo. Asi jsem udělal dobře, bylo potřeba po tak náročném výstupu nasbírat síly.

A kolik to za dnes bylo? 96 km 🙂 … a pokračování z Horní Blatné následuje zde.

This slideshow requires JavaScript.

Putování od sv. Jakuba ke sv. Jakubovi Prahou

Ultreia zorganizovala pohodové putování Prahou od sv. Jakuba ve Starém Městě ke sv. Jakubovi do Petrovic. Kudy se šlo?

Začínalo se v kostele sv. Jakuba Většího kousek od Staromáku. Pěší chůze Prahou a v horku není nic moc, nicméně průvodce vybral trasu mimo turistické zóny a přes parky, takže to bylo příjemné. Překvapil mě park Gröbovka s fontánou… jsem v Praze téměř 15 let a ještě jsem ho neobjevil. 🙂 Kdo chtěl, se také mohl osvěžit v Hostivařské přehradě 🙂 Na závěr jsme doputovali ke kostelu sv. Jakuba Staršího v Petrovicích, kde po mši následovalo pohoštění v komunitním centru Camino 🙂

Děkuji za organizaci sdružení Ultreia a průvodcům za hezky strávený den.

This slideshow requires JavaScript.

Výšlap na vrchol Dyleň a ke středu Evropy

Zajímá vás, jak vypadá jeden ze středů Evropy? Můžete ho navštívit společně s vrcholem Dyleň 940 m.n.m. v krátké 15 km procházce.

Autem se dostanete až k parkovišti u obce vysoká, odkud vystoupáte na vrchol Dyleň. V rámci aplikace Horobraní jsem si chtěl vrchol přidat mezi navštívené, ale bohužel je na něm vysílač a blíže než na 70 metrů jsem se nedostal (podmínka Horobraní je být vzdálen nejvíce 50 metrů). Vybral jsem se proto delší trasou zpět, abych kompenzoval tento „neúspěch“ k hranici s Německem… a objevil jsem při tom také střed Evropy… jeden z vícero… podle toho, jak to změříte 🙂

This slideshow requires JavaScript.

Horobraní v Bílých Karpatech kolem Velké Javořiny

V rámci Horobraní jsme vyrazili navštívit 10 kopečků v Bílých Karpatech v oblasti Velké Javořiny.

Vysílač Velká Javořina představuje dominantu výhledu z české i slovenské strany Bílých Karpat. Můžete tam dojet i autem ze Slovenské strany od Nového Města nad Váhem a občerstvit se v Holubyho chatě. Kousek od vysílače je ještě opuštěná strážná věž Jelenec, na kterou si můžete udělat také výlet.

My jsme se vybrali po hraničním hřbetu – Cestě hrdinov SNP – směrem za západ, kde přímo po cestě můžete odlovit několik kopečků do Horobraní. Nejdříve jsme plánovali asi 21 km trasu, ale bylo krásné počasí a terén nebyl náročný, tak jsme si přidali ještě několik dalších kopečků v oblasti moravského Horňácka.

Navštívili jsme Novou Lhotu a Vápenky až na rozcestí Kamenná bouda, odkud jsme se vrátili zpět… krásných 35 km.

This slideshow requires JavaScript.