Kokořínské skály se dají obdivovat i ze sedla motorky. V tomto výletě se podíváme na hrad Houska.
Schválně jsem se chtěl vyhnout dálnici, tak hned po výjezdu z Letňan jsem se vydal na Mělník odbočkou přes Líbeznice. Dálnice to nebyla, ale na sobotu dost hustý provoz. Z Mělníka dále na Liběchov a potom už krásnými zatáčkami až do Dubé, kde se odbočuje na hrad Houska.
Parkoviště pod hradem je zpoplatněno pro motocykly částkou 30 Kč a čeká vás ještě asi 1 km pěší pochod až na hrad. Je asi hodně oblíbený… vždyť možnost podívat se do opravdové brány do pekel není jenom tak. Jsem byl až překvapen, že na jednu prohlídku nás tam snad šlo asi 100 návštěvníků… průvodce Míra musel výklad dělat na 2x, aby všichni slyšeli.
Apropó… pokud půjdete na prohlídku… průvodce Míru určitě doporučuji. Jeho sarkasticky ironicky zábavný výklad… to je unikát 😀 Místy jsem netušil, zda ty jeho evidentně zábavné poznámky myslí z legrace nebo doopravdy. Doporučuji zažít naživo 😉
Dále jsem měl v plánu vyrazit do Nového Boru, ale hnala se tam velká bouřka… tak jsem to stočil a následně utíkal před jednou bouřkou se severu, potom před další ze západu… a tak jsem skončil opět v Mělníku a zpět do Prahy to trochu schytal… toho deště… ale byla to jenom chyba časování… kdybych vyrazil o 10 minut později, mohl jsem to mezerou stihnou akorát 🙂
Rád dokončuji věci… a řekl jsem si, alespoň to bude pro mě trénink jízdy v dešti. Někdy si to natrénovat musím, abych byl připraven na další cesty. Vybral jsem si tedy cestu na jih a dokončení Sklářské cesty až do konce.
Když jsem vyrazil, bylo zamračeno… ale po pár km už začalo mrholit a tak jsem různě zastavoval pod přístřešky a chvílemi čekal, zda to přejde. Nechtělo se mi oblékat nepromok… ale nakonec i na něho došlo. Asi po páté jsem opět zastavil konečně pod střechou na benzince Denk v Neureichenau. Stojím tam a spustil se taková průtrž, že jsem si řekl, že to ani v nepromoku nemá cenu.
Stojím tam už asi 15 minut, na benzince kavárna nebyla… a náhle ke mně přijde nějaký maník z vedlejšího autosalonu, že ať si jdu sednout k nim do kanceláře… a navíc mi uvařil kafé. Na moji odpověď že německy moc nemluvím přepnul do takové jednodušší angličtiny. Zjistil jsem, že je také vášnivý motorkář… a dělá sice v autosalonu, ale byl to obrovský autosalon spojený i s prodejnou motorek Ducati, Honda a Triumph. Bylo to opravdu milé… zdržel jsem se asi 20 minut, až déšť úplně přestal a vykouklo slunce.
Potom už cesta byla super… sice trochu modrá, ale časem uschla… Po krátkém bloudění ve Waldkirchen, kde jsem ze sedla motorky se chtěl podívat do centra, ale zjistil jsem, že to nejde, protože jsou všude pěší zóny, jsem dále zamířil do Pasova, krásného historického města, kde se slévají 3 řeky: Dunaj, Inn a Ilz… ale po cestě jsem ještě náhodou objevil Prahu… tedy tu Bavorskou. 😀
Vyjel jsem nejdříve nahoru na Oberhaus, odkud jsou krásné pohledy na město v údolí, a potom zamířil do centra. Motorku jsem zaparkoval a vydal se na asi hodinovou procházku městem… a že bylo na co se dívat. Zde bych se klidně ještě někdy zastavil… např. během Dunajské cyklostezky, kterou plánuji. V Pasově totiž začíná nejoblíbenější úsek směrem na Vídeň. 😉
Další města jsem už víceméně jenom projel, protože jsem byl už dost ve skluzu. Z Pasova jsem vycházel po 14 hodině a to mě ještě čekal oběd a dalších asi 300 km až domů…
Sklářskou cyklostezku jsem uzavřel u města Cham, kde jsem se dostal kufrováním včera, namířil do po rychlostní silnici směr Furth im Wald a dále na Plzeň a do Prahy… kde jsem dorazil až kolem 9 hodiny večerní… totálně zmořený a v nepromoku, protože v ČR začalo večer opět pršet.
Uff… je to fuška odřídit na morce za den 500 km… nicméně jsem velmi rád, že jsem se rozhodl Sklářskou cestu dokončit, protože je na co se dívat.
Pokud máte 3 dny, vydejte se také… stačí přejít na druhou stranu Šumavy. 🙂
Nebyl jsem tam ale sám, rozdělal si tam stan i nějaký cyklista. Večer mě bylo okouknout několik lidí, co se šli projít do zahrady, ale nikdo nic neříkal, tak jsem zůstal. Ráno mě v 5 hodin probudil zpěv ptáků a tak jsem se pobalil a vydal na cestu.
Sledoval jsem trasu přes Mapy.cz podle záznamu, který jsem stáhl z internetu. Tato trasa se různě křižovala a nebyl tam přesný směr, takže jsem si nebyl jistý, kterým směrem se vydat, a kterým vrátit na to stejné místo. Tohle jsem pochopil, když jsem si u Schönthalu vybral, že půjdu rovně a ne doleva… a po nějakých 50 km jsem se divil, proč mě to navádí na nájezdy na mosty, ale z opačné strany, tam kde byl sjezd a tedy jednosměrka… tak jsem si hned zakufroval a raději se poslušně vrátil na tu odbočku a vybral se už správně větví přes Schönthal.
Hodně se mi líbilo ve městě Furth im Wald, které má krásné historické centrum… a dokonce jsem měl možnost si v 11 hodin poslechnout i jejich zvonkohru… a dále jsem se jel podívat na Dračí jezero. Mít více času, asi bych se i šel vykoupat.
Už kolem 4 hodiny odpoledne jsem dorazil do Philippsreutu. Uvažoval jsem, co dále. Z brzkého vstávání a po 362 km jsem už toho měl dost. Hodně se ochladilo. Další noc v zimě jsem už nechtěl riskovat. Mohl jsem to otočit domů, ale bylo by to dalších 200 km. Naštěstí máme internet. Prohledal jsem Booking, Airbnb i klasické ubytování bez webů a zamířil zkusit štěstí zpět do ČR do vesnice Strážný…
Hned druhý pokus vyšel. V místním koloniálu, kde prodávají vynikající domácí zmrzlinu, jsem nakoupil něco k snědku, povečeřel a kolem 7 únavou zaspal a spal až do rána… celých 12 hodin 🙂
Znáte Šumavu? Co tak se podívat na druhou stranu… do Bavorského lesa. Můžete se vydat po Sklářské cestě, která vás provede místy spjaté nejen s historií výroby skla.
Tato cesta měří přes 650 km, pokud ji chcete celou pojít, proto jsem se na ni vybral na motorce. První den cesty jsem se potřeboval pobalit a dorazit na start… první město Schönsee, odkud jsem oficiálně vystartoval. Byl jsem připraven na teplé slunečné počasí… což úplně nevyšlo… začalo částečně pršet, a proto jsem hledal, kde na noc zůstanu.
První tip byla chatka u Mühlenrundwegu, dokonce s pramenem vody… ale bylo u ní strašně moc hmyzu… asi by mě v noci sežral… tak jsem pokračoval dále… i z důvodu, že jsem chtěl něco koupit na večeři. Bohužel v následujících 2 městech bylo všude zavřeno, i když podle otevírací doby mělo být otevřeno… dokonce i benzinka byla zavřena, to už je co říci. Až potom jsem kouknul na internet, abych zjistil, že zrovna 20.6. mají v Německu státní svátek. Nuž… zůstal jsem bez večeře.
Záchranou se mi stala zahrada u turistického přístřešku Kreislehrgarten, kde bylo dokonce i kvalitní WC pro turisty. Roztáhl jsem hamaku, natáhl na sebe několik vrstev oblečení, protože se kvůli dešti hodně ochladilo, a čekal, jak bez jídla dopadne noc. Nakonec jsem spal asi 5 hodin, protože jsem se budil chladem, a přidával další vrstvy. Klasicky v 5 hodin mě probudili ptáci, tak jsem se sbalil a v 6 hodin vypadl s cílem najít nejbližší obchod a konečně se najíst.
Když je v létě teplo, je potřeba vyrazit do hor – do Krušných hor – a na motorce se ani tolik nezapotíte. Podívejte se tipy, co můžete navštívit v České i Německé části Krušných hor.
Náš výlet začneme na Hoře sv. Šebestiána. Pokud se tam vyberete z Chomutova, tak vás čeká pohodová cesta s výhledy.
Jako první zastávku se můžete zastavit na vrchu Hirtstein, kde můžete pozorovat odhalený skalní masiv vzniklý sopeční činností.
V květnu se tradičně otevírá moto sezóna. Já jí zahájil dnes 17.5. výletem do Kouřimi. Inspirujte se mými zastávkami.
Co můžete navštívit?
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Tismický kostel patří k nejkrásnějším stavitelským památkám románského slohu v Čechách. Jedná se o trojlodní basiliku, vystavěnou ve 12. století. Nalezneme zde tři apsidy a dvě průčelní věže. Lodi baziliky jsou od sebe odděleny střídavě pilíři a oblými sloupy. Zdivo kostela tvoří kvádry hnědého pískovce, jehož barva přechází do různých tónů červené. Původní uzoučká románská okénka byla v r. 1755 rozšířena do současné podoby. Hlavní loď je klenutá, boční lodi mají strop rovný. V jižní zdi vede do postranní lodi gotický portál z 15. století, nad nímž je zasazen do červeného pískovce tesaný erb, představující poprsí muže stojícího mezi dvěma buvolími rohy.
Bitva u Lipan (1434)
Po 15 letech téměř nepřetržitých bojů začalo přibývat vnitřních sporů mezi umírněnými a radikálními kališníky. Jejich vrcholem byla bitva u Lipan 30. května 1434. Armády obou stran rozestavěly vozové hradby na svahu Lipanské hory nedaleko Českého Brodu. Radikální táborité a sirotci se bez jednotného velení nechali jednoduše obelstít a boj prohráli. Tento výsledek otevřel cestu k prosazení náboženské tolerance.
Kouřim
Kouřim je město ležící v okrese Kolín asi 21 km západně od Kolína. Od 15. století do roku 1848 byla Kouřim centrem Kouřimského kraje, který zahrnoval rozsáhlé území východně od Prahy. První písemná zpráva pochází z roku 1222. Město se nachází v nadmořské výšce 268 metrů. V okolí se nachází skanzen, kostel, zvonice či naučná stezka.
Kostel sv. Štěpána
Arciděkanský chrám sv. Štěpána je největším architektonickým pokladem a zároveň nejvýznamnější památkou Kouřimi. Tato trojlodní bazilika byla budována současně se stavbou města od 60. let 13. st. a v její architektuře se prolíná odeznívající románský sloh s nastupujícím obdobím rané gotiky. Stavba je vynikajícím příkladem tzv. burgundského slohu, představujícího vrchol tehdejší evropské středověké architektury, v níž hrálo vedoucí roli vyspělé stavitelství francouzské.
Tvrz Hradenín
Příklad honosného středověkého sídla venkovské šlechty objevíte při návštěvě Hradenína a zdejší tvrze, jedné z nejcennějších památek svého druhu na území České republiky. V průběhu 20. století však slavné sídlo velmi zchátralo a dnes je památka v havarijním stavu a je zcela uzavřena. Záměrem Regionálního muzea v Kolíně je však postupná oprava a zpřístupnění objektu široké veřejnosti.
Zámek Radim
Renesanční zámek byl postaven Karlem Zárubou z Hustířan v roce 1610 na místě původní tvrze. Na počátku 20. století prošel menší pseudorenesanční úpravou, jinak se ale objekt dochoval v původní podobě. Zámek nedávno prošel rekonstrukcí. Po celý rok tak máte příležitost obdivovat renesanční mobiliář nebo původní malované stropy z let 1607-10. Zámek můžete navštívit v rámci tří prohlídkových tras, které vás zavedou nejen do soukromých pokojů venkovské šlechty, ale i do zámeckého sklepa nebo kaple.