Pojďme dělat to, po čem toužíme nejvíc

Když něco opravdu chceš, tak se za tím rozběhni. Popadni to a makej na tom, každý den. Mluv o tom s lidmi, inspiruj se od lidí se stejným myšlením, nastav si to jako tapetu na mobilu, na na noťasu. Je jen opravdu málo lidí, ke kterým věci chodí sami. Většina si pro to musí dojít a makat na tom. Zjišťovat informace, chodit na školení, číst knížky, články, zkoušet a padat a zase zkoušet. Mluvit a mluvit a mluvit o tom s ostatníma.

A co víc, když se soustředíte 100% na váš cíl, nemáte najednou potřebu ani čas se porovnávat s ostatníma. Nemáte potřebu hejtovat ostatní. To, co je pro vás dobrý, toho si přitáhněte co nejvíc a na to se zaměřujte. Tím si plňte hlavu, myšlenky.

Čím víc budeme setrvávat ve špatných myšlenkách a obavách, tím míň toho uděláme. Naučme se zastavovat depresivní, toxický, ubližující, ukřivděný, stěžující si myšlenky a vědomě je nahrazujme pozitivníma myšlenkami. Připomínejme si svoje přednosti, svoje úspěchy a úspěchy ostatních. „když to dokázal on/ona, tak proč ne já?“

Ptejme se lidí, ke kterým vzhlížíme jak se dostali tam, kde teď jsou a přemýšlejme jak se tam dostat taky. Opravdu můžeme v dnešní době být kýmkoli a dělat cokoli. Jsme neskutečně svobodní a máme tolik možností oproti spoustě lidem po celém světě. Využijme to. Pojďme dělat to, po čem toužíme nejvíc. Naplno. Každý den.

Continue reading

Nemusíte vědět všechno. Důležité je vyrazit

Společnost nás vede k tomu, že abychom mohli dělat nějakou práci, tak musíme mít dostatečný vzdělání, dost zkušenosti, kvalifikaci, osvědčení, tituly a všechno možný. Lidi se pak ocitají v paralýze. Mám všechny tyhle pasivní znalosti, ale co když to nebude dost pro praxi?

Začala jsem učit AJ, když mi bylo 15 let. Neuměla jsem spoustu věcí, ale přesto jsem pokračovala. Dělala jsem chyby, ale o to usilovněji jsem se připravovala na každou další hodinu, aby se neopakovaly. Teď už učím angličtinu 13 let. Postupně jsem k tomu přidala ŠJ a NJ. Začala jsem dělat práci, která mě bavila a postupně jsem přidávala kvalifikaci.

Je v pořádku, zkusit práci, kterou jsi nikdy v životě nedělal i bez všech papírů světa. Začít od nuly s něčím novým, s něčím, pro co máš vášeň je boží! Může to začínat jako bokovka a časem se z toho stane celý tvůj život. Je OK u toho dělat chyby, o to rychleji se budeš učit a to rovnou v praxi. A hlavně, opravdu se můžeš rozhodnout dělat naprosto cokoli si v životě usmyslíš. Chce to do toho jen vložit 2x tolik energie a radosti. Nemusíš být dokonalý a v daném oboru vědět všechno. Důležitý je vyrazit směrem, kde člověk chce zítra být už dneska.

Nakonec jsem vystudovala Mgr na UK a byla to úžasná škola a jsem neskutečně ráda, že jsem si tím prošla. Pro Bc (na rozdíl od Mgr 😅) jsem byla zapálená a strašně mě bavilo učit se, zůstat do 3 ráno vzhůru a číst všechnu tu předepsanou literaturu a studovat nový slovíčka. Ale ani po těch letech studia si hodně lidí nevěří.

Já si ale dovolila ten luxus říct studentům „nevím, ale do příště zjistím“. Když jsem konečně přijala, že nejsem studnice znalostí a že tam ani nejsem od toho, abych věděla všechno, na co se mě kdo zeptá, hodně se mi ulevilo. Můj úkol je pomoct zorganizovat učivo, namotivovat je a pomoct naučit se co nejvíc. Nikdy asi nebudu vědět všechno, na co se mě kdo zeptá, ale to je v pořádku. A takhle si myslím, že to platí ve všem v životě. Není důležitý hned teď mít všechny předpoklady k tomu, abych byl youtuber, tatér, programátor, nebo malíř. Důležitý je vyrazit tím směrem.

Co myslíte vy?

Continue reading