Pozoruji, že za poslední 3-4 roky se nám mnohonásobně rozšířil příběh s podobným scénářem.
Dal jsem výpověď, všechno prodal a vydal se na cestu kolem světa.
Na druhé straně vidím i ty, kteří stále tápou ve svém rozhodování a nemůžou se rozhoupat. I já a můj partner patříme do skupiny, která se vydala na takovou cestu po vlastní ose a hledá, objevuje a poznává.
Hned na úvod řeknu, že vydat se touhle cestou bylo v roce 2017 mým nejlepším rozhodnutím v životě vůbec. Nejdu se sem plácat po rameni a hrát si na chytrou horákyni, protože se sama občas ještě ztrácím a klopýtám. Mám ale pár poznatků, o které bych se s Vámi ráda podělila a možná tak i pomohla někomu, kdo si stále není jistý.
1. Problémům neutečete
Nebydlíte v Norsku, v Austrálii ani v Kanadě. Bydlíte ve své hlavě. Pokud si myslíte, že odletem na jiný kontinent, se vyřeší Vaše problémy. Zklamu Vás, nesete si je všechny s sebou. Problém sám nezmizí a na druhé straně světa paradoxně mnohdy zesílí. Dokud si Vaše problémy nevyřešíte v sobě, ponesete si je jako cihlu v příručním zavazadle.
2) Smysl života v cizí Zemi nenajdete
Mnoho z nás se domnívá, že nám cesta sama ukáže smysl našeho bytí. Jestli Vás teď napadá dotaz, zda-li jsem našla já svůj smysl života, odpověď je ne. Rozhodně ne v tom slova smyslu, jaký jsem šla hledat. Našla jsem ale vnitřní rovnováhu a můj život se razantním způsobem „vyfiltroval“. Možná to přeci jen právě onen „smysl života“ je, kdo ví. Zjistila jsem, že už nechci být součástí starých vzorců chování a vzala život do vlastních rukou. Stala jsem se novým člověkem, změnila jsem priority. Obklopuji se jinými lidmi než dřív, zažívám jiné příběhy, nastavuji si nové cíle. Přicházím pomalu na to, že důležité je pro mě cítit opravdové vnitřní štěstí a to nenajdete nikde jinde než uvnitř sebe. Ať jste kdekoliv na světě. Je to dlouhá a někdy trnitá cesta, ale krok po kroku skládám svoji mozaiku. Chce to vytrvat a hlavně být v pohodě, nestresovat se a nesoutěžit s ostatními.
3) Neexistuje nic, co by jste nezvládli
To, že zažijete spoustu nestandardních situací, které by jste doma na gauči nezažili, je víc než jasné. Pokud ano, doma by bylo řešení pravděpodobně mnohem jednodušší. Možná už jen z toho důvodu, že by jste se mohli poradit v rodném jazyce s kamarády, kolegou či šéfem. Na cestě není nikdo jiný než vy. SAMI. Ať se zdá situace zprvu jakkoliv neřešitelná, nakonec vždy naleznete východisko. Na cestě se jednoduše přesvědčíte o vlastních kvalitách a zjistíte, že neexistuje věc, se kterou by jste se nebyli schopni poprat. A není krásnějšího sebepoznání, než zjistit, jak moc silní dokážete být.
4) Jestli máte pochybnosti o Vašem aktuálním vztahu, vydejte se na cestu
To je zkouška ve všech ohledech. Cestovaní jako takové Vás totiž vysleče úplně do naha a ukáže člověka v tom nejryzejším světle. Tady totiž není prostor na přetvářky. Nespočetněkrát se ocitnete na dně v absolutně diskonfortních podmínkách. Tam, kde se člověk chová úplně jinak než v pohodlí domova. Za sebe musím říct, že pokud bych měla možnost změnit rozhodnutí, vyrazit s partnerem či ne, jela bych znova ve dvou. Pro náš vztah to bylo naprosto zásadní. Máme za sebou nespočet krizových situací, kdy jsme oba přemýšleli i o možném rozchodu. Ale všechny tyhle těžké chvíle jsme spolu ustáli a zbylo nám jen to krásné. Na to špatné vzpomínáme se smíchem. A troufnu si říct, že nás opravdu už jen tak něco nerozdělí. To jakým způsobem splynete v jedno je někdy až děsivé. Známe ale spoustu příběhů, kdy právě cesta byla důvodem rozchodu.
5) Nevadí, že nemáte maturitu z angličtiny
Když jsme u toho, já osobně mám maturitu jen z němčiny a anglicky jsem před cestou neuměla vyslovit ani slovíčko „difficult“. A světe div se, přežila jsem. Anglicky se učíme tzv. za běhu, psaním mailů, podáváním inzerátů a následně v práci. To, že gramaticky nemluvím zcela správně, mi nevadí. Raději budu chvíli vypadat jako blbec, než si vyčítat, že jsem nevyrazila.
Pro mě je důležité umět si vyřídit pojištění na auto a nebo přivolat pomoc v ohrožení života. Tím to nechci zlehčovat. Jazyk je nedílnou součástí a je pomyslnou bránou cizích světů. Chci tím jen říct, že my lidé máme občas tendenci z toho dělat bramboračku. :-
6) Možná budete překvapeni z toho jaký přesah mají Vaše osobní limity
Ano pravděpodobně se na cestě setkáte poprvé tváří v tvář s fóbií, o které jste dosud ani netušili. Budete bojovat uvnitř sebe s vlastním přesvědčením, že to prostě neuděláte, ať se děje, co se děje.
Pro někoho to může být strach z úzké hřebenovky, pro druhého oslovení cizí osoby. Ať už je to cokoliv, šance že to při cestování alespoň jednou okusíte, je více než pravděpodobná. A protože často není jiná možnost a nebo cesty zpět, prostě to zvládnete. Zřejmě během toho ucítite srdce bušit až v krku. Avšak ten následný pocit, který se dostaví, by snadno mohl konkurovat účinkům drog.
Já známý „strachoholik“ jsem takových svých limitů zdolala již několik. A to kam mě to posunulo na osobní hranici opravdu slovy nevyjádřím.
Hodně jsem díky tomu vyrostla a ty tehdy děsivé momenty patří mezi moje nejsilnější životní zážitky. Všechny limity, které totiž máte, jsou jen ve Vaší hlavě.
7) Kamarády si najdete všude, mnohdy vzniknou i mnohem silnější přátelství než ta z dětství
Jestli je Váš případ, že vyrážíte sami a máte strach, že to tak i zůstane,
opak je pravdou. Kdo cestuje sám, ve skutečnosti nikdy sám není. Na cestě často potkáte sobě podobné jedince, s podobnými zájmy. Sama jsem byla překvapená, jak intenzivní přátelství dokáže vzniknout mezi dvěma lidmi, kteří se včera ještě vůbec neznali.
Tady bych chtěla podotknout, že při cestování v páru máte lehký handicap. Když jste totiž spolu vy dva, nemáte už takové nutkání hledat si nové kamarády, protože máte sebe.
Kdežto když jste sami, potřeba družit se, je neúprosná a tak vyhledáváte společnost i navzdory Vašemu vnitřnímu introvertovi.
Ráda se věnuji psychologii, vztahům a pozitivnímu mindsetu. Budu velmi ráda, pokud mne i Vy obohatíte o Vaši zkušenost, či přidáte jakýkoliv postřeh.
Pokud i pro Vás má být cestování ukazatelem, tak říkám „už včera bylo pozdě“. Řekněte všem strachům stop a převezměte zodpovědnost za vlastní život. Ne vždy je to jednoduché ukočírovat a občas to bolí, ale za mě je to jediný způsob, jak být šťastný a jak jednou naleznout eventuelně i ten pravý smysl života.
A pokud cestování není pro Vás, dělejte to, co Vás DOOPRAVDY baví. Buďte tam, kde cítíte, že být chcete. Ne tam, kde si myslíte, že by jste být měli.
Ačkoliv se některé mé slova mohou zdát jako klišé a všichni máme pocit, že už to známe. Neustále dokola zjišťuji, že tohle naše „vědění“ neumíme ve skutečnosti aplikovat. A tak si myslím, že čas od času není vůbec na škodu, všechny tyto jednoduché věci připomenout.
Vše co píšu je z mého ženského pohledu a netvrdím, že to tak musí mít všichni. Popisuji jen svou vlastní zkušenost. Pokud jste dočetli až sem, velmi si si toho vážím. V případě, že někoho můj příspěvěk obtěžoval, je mi líto, ale nikoho z Vás nenutím to číst.
Pokud se Vám článek líbil a měli chuť si se mnou občas „virtuálně“ vylézt nějakou horu (aktuálně na Novém Zélandu) můžete mě najít zde: www.instagram.com/vronel.ein
Continue reading
