Zajímá vás, jak vypadá jeden ze středů Evropy? Můžete ho navštívit společně s vrcholem Dyleň 940 m.n.m. v krátké 15 km procházce.
Autem se dostanete až k parkovišti u obce vysoká, odkud vystoupáte na vrchol Dyleň. V rámci aplikace Horobraní jsem si chtěl vrchol přidat mezi navštívené, ale bohužel je na něm vysílač a blíže než na 70 metrů jsem se nedostal (podmínka Horobraní je být vzdálen nejvíce 50 metrů). Vybral jsem se proto delší trasou zpět, abych kompenzoval tento „neúspěch“ k hranici s Německem… a objevil jsem při tom také střed Evropy… jeden z vícero… podle toho, jak to změříte 🙂
Po včerejším 134 km úseku už zůstalo posledních 105 km, abych Cyklostezku Ohře dojel až do cíle – soutoku s Labe v Litoměřicích.
Od vodní nádrže Nechranice existují dvě možnosti, jak pokračovat do Žatce… jižně po terénu č. 6, nebo severněji po cestě jako č. 6A. Vybral jsem si po ránu cestu po silnici i z důvodu, že jsem potřeboval stihnout vlak v Litoměřicích… nebyla to úplně nejlepší volba, protože se šlo hned do kopečka a po ránu, než nohy naskočí do tempa, tak to chvíli trvá… Nicméně odměnou byl sjezd do Žatce.
V Žatci opravovali silnici, po které jsem měl dojet do centra… tak jsem kolo musel vynést po schodech. Žatec – město chmele – hezké, ale potřebovalo by více opravit. Pokud máte čas, můžete se zastavit v Žateckém pivovaru nebo Chrámu chmelu a piva… nicméně, já musel pádit dále.
Další město po cestě jsou Louny… to si vždy, když jedu kolem, prozpěvuji: Louny, Louny, Lounly… 😀 Pokud máte čas, zastavte se v centu, je hezké… já už jsem byl dříve, tak jsem valil dále.
V Černčičích jsem sledoval značení cyklostezky a vedlo mě do jihem po silnicích přes pole… ale na mapě vedla stezka severně po levém břehu Ohře… tak nevím, kdo má pravdu… nicméně v Radonicích jsem se znovu napojil.
V Libochovicích se můžete stavit na zámku s hezkou zahradou… byl jsem tam před několika lety, čas odjezdu vlaku tlačil… musel jsem jet dále.
Trasa také prochází Terezínem… což je takové divné městečko… a konečně Litoměřice…. a soutok s Labe. Pokud chcete pokračovat, můžete se napojit na Labskou cyklostezku č. 2, nebo jako já zamířit přes centrum (hezké) na nádraží a vlakem domů.
Asi jsem opravdu valil, protože i když jsem ujel 105 km a různě zastavoval a fotil, tak se mi podařilo zlepšit svůj cyklorekord na 100 km 🙂
První úsek Cyklostezky Ohře jsem po Chebu ukončil ve Františkových Lázních, odkud pokračuji dále druhým úsekem až k vodní nádrži Nechranice.
Od Chebu se jelo super po asfaltce. První zastávku jsem si udělal v Sokolově, kde jsem vyšlápl na místní rozhlednu Hard. A hned o kousek dále jsem v Královském Poříčí odbočil na statek Bernard, kde se nachází centrum řemesel a minizoo domácích zvířátek, což bylo roztomilé. 🙂
Dále cesta pokračovala už do zpevněné cestě kolem Lokte, kde se můžete stavit na hrad a podívat do centra… ale tam jsem se byl podívat před několika dny, tak jsem pokračoval dále až do Karlových Varů. Pokud vás zajímá centrum a prameny, musíte si trochu odbočit a vrátit se zpět.
Až do tohoto okamžiku to byla pohodička… rovinka… jenže za Karlovými VaryCyklostezka Ohře přestala kopírovat řeku (i když by mohla přes Kyselku) a začaly kopečky. Potom se sice k řece vrátila, ale kopečky nepřestaly 🙁
Už jsem měl dost km v nohách… nepotěšili mě, ale co se dalo dělat… vyšlápl jsem všechno, co se přede mnou objevilo.
Odskočil jsem si také na prohlídku centra města Kadaně, které je opravdu hezké a i když je na kopečku, stálo za to se jít tam podívat.
O kousek dále, když se začalo stmívat, jsem si vyhlédl kemp u přehrady Nechranice, kde jsem to na noc zabalil. Naučil jsem se tam něco nového… předtím, než si postavíte stan, podívejte se, kde mají lampu na stožáru. Vybral jsem si zrovna místo, kde na mě celou noc silně svítilo…
Pokud hledáte romantické historické městečko, zastavte se podívat na Loket, který leží kousek od Karlových Varů na cyklistické a vodácké trase u řeky Ohře.
This slideshow requires JavaScript.
Co můžete navštívit?
Hrad Loket
Mohutný gotický hrad byl založen v 1. polovině 13. století. Postupem let prošel několika stavebními úpravami. K jeho rozšíření došlo za krále Jana Lucemburského, kterému hrad sloužil jako dočasné sídlo rodu. Další rozsáhlá přestavba proběhla v letech 1434-1547, kdy byly postaveny nové sály, kaple, hejtmanský dům, hospodářské budovy nebo palác s gotickým arkýřem. Svůj strategický význam Loket začal ztrácet po třicetileté válce. Další rekonstrukcí by upraven na věznici, která zde fungovala v letech 1792-1948. Dnes hrad slouží ke křehčím účelům – je zde uložena historická sbírka porcelánu. Součástí prohlídky jsou ovšem i vězeňské kobky, expozice zbraní, návštěva u strašidel a uklidňující vyhlídka z věže.
Kostel sv. Václava
Poprvé zmiňován již r. 1240, několikát vyhořel a byl rekonstruován. Kostel je známý tzv. loketskou varhanářskou školou.
Černá věž
Věž obranného charakteru se nacházela v areálu tzv. dolního hradu. Během své historie neprošla výraznou stavební proměnou. Z věže je pěkný výhled na město i hrad. Za zhlédnutí stojí i zdejší expozice loketských kuriozit.
Objevte tajemství kláštera premonstrátů Teplá. Krásně zrekonstruovaný klášter a zajímavé povídání ze života mnichů se dozvíte na komentované prohlídce.
This slideshow requires JavaScript.
Klášter založil roku 1193 velmož Hroznata a povolal do něj premonstráty z pražského Strahova. V průběhu následujících staletí zažil chvíle rozkvětu i útlumu. Jeho současná podoba je výsledkem pozdně barokní přestavby pod vedením K. I. Dienzenhofera na přelomu 17. a 18. století.
Období 1950-78, kdy budova sloužila jako kasárna, klášteru na kráse vůbec nepřidalo. Po navrácení řádu v roce 1990 začala jeho postupná rekonstrukce. K nejcennějším částem areálu patří knihovna, po strahovské knihovně druhá nejobsáhlejší klášterní knihovna u nás, a románsko-gotický kostel Zvěstování Páně, v jehož kapli jsou uloženy Hroznatovy ostatky.
Prohlídka s průvodcem zahrnuje knihovnu a výstavu exponátů ze sbírek klášterního muzea.
Objevil jsem novou aplikaci s tipy na výlety – Horobraní – kde můžete sledovat, které vrcholky hor jste již navštívili a navíc soutěžit s ostatními uživateli. Otestoval jsem jí při zdolávání krušnohorských kopečků.
Mezi vrcholy jsem se přesouval autem a nahoru šplhal většinou po turistické stezce. Za den se mi podařilo navštívit 5 vrcholů (z toho 3, které jsem zdolal jako první uživatel aplikace).
Předtím, než se na nějaký vrchol vyberete, je dobré se podívat na mapu, jak je dostupný. Některé leží na turistických nebo lesních stezkách, ale některé jsou nepřístupné. Také mobilní signál někdy umí potrápit, a abyste si vrchol mohli označit jako navštívený, je potřeba být ve vzdálenosti max. 50 metrů od pozice v aplikaci (což nemusí být vždy přesně vrchol)… Vývojáři mají ještě co dolaďovat 🙂
Vrcholů je přes 13 000, takže o zábavu postaráno snad i na celý život 🙂
Řeka Ohře pramení v Německu kousek od hranic blízko Weissenstadtu jako „Eger„, což je její německý název. Pokud se rozhodnete cyklostezku Ohře projet na kole až od pramene, tak se k pramenu můžete dostat např. od německého města Marktredwitz, kde zajíždí z Chebu vlak v kooperaci s Českými dráhami a nemusíte si připlácet za mezinárodní jízdenku. Čeká vás za to ale trochu stoupání… 🙂
Cestou k pramenu jsem zjistil, že Ohře má tzv. starý pramen, kde je hezká studánka na pitnou vodu, a potom oficiální pramen, který je patřičně vyzdobený tesanými kameny.
Stezka je na německé části značená jako Eger radweg, někde hodně a někde značení chybí, proto doporučuji mít s sebou mapu. Co se týče trasy, je hodně vedená po lesních a polních cestách… přece jenom na území Německa je jenom kousek a asi není až tak oblíbená.
Od pramene cesta převážně klesá, takže není příliš náročná. Osobně jsem v Hohenbergu u hranic z ČR nepochopil úplně značení a jel sem severně. Správně byste měli odbočit ještě jižně na Schirnding a obejít vodní nádrž Skalka jižně až do Chebu, kde už začíná jako cyklotrasa č. 6 a je vedena po krásně vyasfaltovaném povrchu. 🙂
Jak poznat krásy Šumavy v létě? Nejlépe ze sedla kola. Vydejte se na krásnou 200 km pojížďku Šumavskou magistrálou.
Šumavská magistrála oficiálně začíná ve Všerubech, ale tam nejezdí vlak, proto jsem jako nástupní místo zvolil blízké Domažlice, kde se dá pohodlně dostat vlakem… Tedy pokud při nástupu budete mít odemčené dveře na vagónu.
První den jsem zvládl dojít až do Železné Rudy a vystoupat až přes Železnorudské sedlo… to dalo tedy zabrat… asi 20 km neustálého stoupání, část jsem i musel potlačit, aby si nohy odpočinuly.
Co se týče povrchu, tak je super, většinou asfaltky, tedy až na úsek mezi Novým Klíčovem a Všeruby, modrá turistická trasa byla plná výmolů… ale to ještě nepatří do Šumavské magistrály.
Hezké to bylo v oblasti Hamry, kdy les trochu ustoupil a byl rozhled i na travnaté pláně.
První část 64 km jsem ukončil v Železné Rudě, kde jsem přenocoval v kempu.
Vchod do plzeňského podzemí najdete přímo pod Pivovarským muzeem v centru a na jeho prozkoumání vám bude stačit zhruba hodinka, během které se ale rozhodně nudit nebudete.
