Putování po Via Sacra: úsek Hejnice – Liberec

Poslední čtvrtý den pěšího putování po poutní stezce Via Sacra jsme absolvovali 23 km v úseku Hejnice – Liberec se zastávkou na mši v Kostele Panny Marie U Obrázku.

Předpověď počasí na tento den nehlásila nic dobrého… alespoň ne na dopoledne. Původně jsem přemýšlel, že bych se už z Hejnic vrátil vlakem, ale pěší putování se stává pro mě návykové. Navrhoval jsem sice, že bychom mohli vystartovat až odpoledne, ale v 15:00 jsme už měli být na mši u Liberce. Nedalo se nic dělat… oblékl jsem pláštěnku a vyrazili jsme na výšlap na Olivetskou horu po Poutní stezce.

Terén byl středně náročný. Po cestě jsme se stavili podívat na Vodopád Malý Štolpich, který i přes vydatné deště byl opravdu malý 🙂

Vodopád Malý (Bílý) Štolpich

Na odpočívadle jsme se také dozvěděli, že dříve poutníci tuto trasu z Liberce absolvovali na boso, s boty přes rameno a uzlíkem tvarohu. Na boso proto, že měli jenom jedny sváteční boty, které by se chůzí po tomto terénu rychle rozpadli 😀

Během výstupu jsme překonali asi 500 výškových metrů… za slušného deště… a na vrcholu přišlo překvapení… opravdový sníh. Na Olivetské hoře bylo bílo… a tomu odpovídala i teplota, která klesla na 3°C 😮

Dále následoval pozvolný sestup směrem na Liberec po Kateřinské cestě až na Kateřinky. Ušlo to hodně rychle. Měli jsme ještě do začátku mše dost času… a tak jsme se stavili na oběd v restauraci Repre, i když byla trochu od ruky, protože restaurace u Dobráka, která byla na cestě, byla zavřená.

Po svátečním obědě následovala mše v Kostele Panny Marie U Obrázku. Tento kostel je netradiční v tom, že má kruhový tvar. Také je hodně prostorný a mezi lavicemi jsem měl hodně místa na nohy. Kázání bylo o něco delší, ale inspirativní a bylo to hezké ukončení poutě.

Zůstal už jenom návrat domů. Lokální autobus nám ujel, tak jsme si díky tomu mohli nadejít ještě více km… cestou do centra. Jupí 🙂

Continue reading

Putování po Via Sacra: úsek Oldřichov v Hájích – Hejnice

Třetí den pěšího putování po poutní stezce Via Sacra jsme absolvovali asi 19 km v úseku Oldřichov v Hájích – Hejnice s výletem do Lázně Libverda a na chatu Hubertka.

Ráno u námořníka Davida jsem brzy vstával. Byl jsem pověřen přípravou snídaně – palačinek. Vybudil jsem se předně v 6:00 a pustil se do přípravy. Použil jsem svůj obvyklý recept, ale z důvodu menších pánviček jsem musel upravit dávkování. Smažil jsem na dvou zároveň… a do hodiny byla snídaně připravena. 🙂

Kolem osmé následoval odchod. David nás vyprovodil kousek a dále jsme už pokračovali sami. V Oldřichovském sedlu právě startoval nějaký běžecký závod. Část cesty jsme proto absolvovali společně s běžci a museli se vyhýbat. To se ale změnil, když jsme se napojili na Starou poutní cestu. Potom to už byla chvilka a Mezinárodní pouť smíření v Hejnicích jsme stihli přesně.

V kostele byla trochu zima. Mše se konala ve 3 jazycích – češtině, němčině a polštině. Trochu mě mrzelo, že kázeň byla o Evropské unii a Microsoftu. Kněz chtěl demonstrovat, že církev je nejstarší firma na světě. Podle mě to ale na mši nepatří. Navíc jsem pocítil brutální únavu. Asi z toho, jak jsme šli pozdě spát, a navíc jsem brzy vstával z důvodu přípravy snídaně. Přistihl jsem se i, že jsem přemýšlel, zda by se dalo lehnout do prostotu mezi lavice, ale byly tak natlačené u sebe, že jsem měl co dělat, abych se tam vešel po sedačky.

Poutní kostel Navštívení Panny Marie

Výborná motivace po mši bylo ale občerstvení – guláš. To opravdu potěšilo, protože se ochladilo a dokonce i pršelo. Guláš opravdu zahřál nejen ruce, ale i u srdce. 🙂

Po obědě jsem se vybrali na dezert – do blízkých Lázní Libverda. Ochutnal jsem i Kristiánův pramen… je to výborná kyselka. Po posilnění energií – cukrem – bylo potřeba ho zase vysportovat. Vybrali jsme se tedy do kopce k chatě Hubertka po červené a zpátky dolů po modré do Bílého Potoka, kde jsem zaparkovali na doplnění tekutin v místní hospůdce včetně vývaru místo večeře.

Continue reading