Druhý den pěšího putování po poutní stezce Via Sacra jsme absolvovali na téměř 34 km úseku Žitava – Oldřichov v Hájích se zastávkou v Hrádku nad Nisou a na hradě Grabštejn.
Noc na faře v Žitavě byla celkem fajn. Byla to moje premiéra, co se týče spaní na karimatce ve spacáku. Vzal jsem si asi 5 cm hrubou nafukovací karimatku a až na vrzání během otáčení se na ní dalo dobře vyspat. Myslel jsem, že to bude horší… 🙂
Organizátor Petr nám ráno na snídani všem připravil míchaná vajíčka za pomoci dalších účastníků. Děkujeme. Bylo to milé… Já alespoň pomohl s úklidem nádobí.
V 8:00 jsme již vyrazili na mši do lokálního kostela Mariä Heimsuchung. Vejdeme do kostela asi minutu před začátkem a kostel úplně prázdný. Říkám si, že by se mše nekonala? Vzadu jsem ale viděl svítit.. vedle oltáře. Napadlo mě, že to bude asi sakristie. Ale… když nikde nikdo, tak se jdu alespoň zeptat. Vešli jsme do chodby a už jsme uslyšeli nějaké hlasy. Byla tam ještě malá kaplička… s asi 5 věřícími. Opět jsme zdvojnásobili naší přítomností účast.
Mše se konala v němčině. Něco jsem trochu pochytil, ale připadalo mi to takové jiné. Asi je to podobné jako s liturgií v češtině a slovenštině. Smysl je podobný, ale asi to bylo melodické, případně se to rýmovalo, tak jsou použity nezvyklé verze slov, pořadí apod. Na závěr jsme dostali požehnání, a protože jsem seděl v první lavici, tak jsem schytal pořádnou dávku posvěcené vody… Byl jsem díky tomu požehnán na celý den. 🙂
Před kostelem jsme se setkali s Petrem O., který aby stihl dorazit na naše setkání v Žitavě, tak uběhl ráno od 6:00 už 17 km… a vydal se nás doprovodit na dnešní etapě. Bylo to milé setkání, protože se přes Facebook známe už několik let, ale naživo jsme se viděli až teď. Tím se nám také zvětšil počet poutníků na 7, takže na dnešní úsek vyrazilo 7 statečných. 🙂
Naše první kroky směrovali do centra a dále po Svatojakubské cestě k hranicím. Měl jsem příležitost poznat polské značení Svatojakubské cesty, které je jiné, než na jaké jsem zvyklý… bych si ho ani nevšiml, pokud by mě ostatní neupozornili. U hranic jsme měli na výběr dvě možnosti: 1) vydat se po české cyklostezce, nebo 2) po polské polňačce navštívit trojmezí Čech, Německa a Polska…
Co jsme si vybrali? Na jasně, že trojmezí… a tím se z našeho putování stala pouť přes 3 státy 😉
Další kroky směrovali s rekreačnímu středisku a jezeru Kristýna, kde právě probíhala ukázka záchranných jednotek pro školáky. Byla tam horská služba, záchranka, policie, vojsko, hasiči… děti si mohli vyzkoušet stříkání požární hadicí nebo první pomoc. Nabízel jsem jedné poutnici, ať využije příležitost a nechá si ošetřit puchýře, ale nechtěla 😀
V Hrádku nad Nisou následovala zastávka v cukrárně na doplnění energie a také jsme navštívili infocentrum pro získání razítka a informace o možnosti zastávky na hradě Grabštejn, který jsme měli při cestě.
Hrad Grabštejn byl otevřen a měli jsme možnost porovnat, jak do špatného stavu se dostal během komunismu… a jak se jim ho povedlo opravit. Navštívili jsme také kapli sv. Barbory a samozřejmě otiskli všechny razítka do našich Putovníčků, které pro nás vyrobili šikovné ruce z dílny Lemniskáta.
Pod hradem jsme se napojili na pěší Hřebenovku, kdy začala dosti náročná část naší trasy.
- úsek Hřebenovky, po které jsme šli, vedl převážně po asfaltové silnici
- byl relativně rovný, takže se zdálo, že cesta příliš neutíkala
- je to Hřebenovka, takže jsme hodně našlapali do kopce
Zastihla nás i krátká přeháňka… naštěstí jsme právě dorazili do přístřešku pod Výhledy, kde jsme si popřáli obědo-svačinu. Tu jsme se také rozloučili s Petrem O., který nás prováděl až ze Žitavy.
Po snad 2 hodinách, kdy jsme nenarazili na žádné občerstvení, jsme se ocitli na křižovatce u Albrechtic u Frýdlantu… už to vypadalo, že tam bude hospoda… na baráčku byl dokonce nápis Restaurace, ale od paní u vchodu (Polky) jsme se dozvěděli, že to koupili jako opuštěný podnik a restauraci už neprovozují…
Ulevili jsme proto našim nohám… začínali se rýsovat asi 4 puchýře už i u mně, a nebylo jiné cesty… než pokračovat dále… naštěstí už cesta odbočila na lesní stezky… ale zato hodně do kopce… protože jsme „natěžko“ začali šplhat na vrchol Oldřichovského Špičáku 724 m.n.m.
Jako… vedla tam i zelená stezka kolem… ale když už jsme tam téměř byli, tak se na vrchol vylézt muselo. Stálo do za to. Výhledy byly hezké… i když už trochu zakryté vzrostlými stromy.
Potom už následoval jsem sestup dolů do Oldřichova v Hájích, kde jsme měli domluvené ubytování u námořníka Davida. David byl skvělý společník. Uvítal nás právě uvařenou slepičí polévkou, rozdělal na domečkem táborák, opékali jsme buřty, zahrál nám na kytaře, zazpívali jsme si, ale hlavně nás bavil mnohými historkami z jeho bohaté minulosti.
Po dnešních 34 km to většina poutníků vydržela asi do půlnoci, a potom jsme se odebrali k zaslouženému spánku.
Děkuji tímto námořníkovi Davidovi za poskytnutí ubytovaní i skvělý doprovodný program a ať mu jeho optimismus a dobrá nálada dále slouží. 😉
Jak to pokračovalo..? Dočtete se v pokračování putování po Via Sacra v úseku Oldřichov v Hájích – Hejnice.