Putování po Via Sacra: úsek Rumburk - Žitava

První den pěšího putování po poutní stezce Via Sacra jsme absolvovali na 32 km úseku Rumburk - Žitava s odbočkou na Filipov, kde jsme navštívili baziliku Panny Marie Pomocnice Křesťanů.

Přehrávač YouTube se načte až po kliknutí (youtube-nocookie.com).

Spánek na faře Rumburk byl poklidný (nikdo nechrápal), ale přerušovaný, protože jsme si večer zapomněli přitopit a v noci se přihnala bouřka, takže se ochladilo. Přidal jsem proto na spacák ještě jednu peřinu a už to bylo fajn.

Budíček jsme zvolili na 6:30, protože v 7 hodin začínala v kapličce ranní mše. S našim počtem 6 poutníků jsme skoro zdvojnásobili počet účastníků mše. Pán farář měl hezké kázání, zazpívali jsme si a hned po mši pro nás přichystali snídani - čerstvé pečivo, šunka, sýr, marmeláda, kafé, čaj... Posilnili jsme se do syta.

Museli jsme si ale pohnout, protože na 9:30 byla naplánována prohlídka baziliky Panny Marie Pomocnice Křesťanů. Energie jsme po snídani měli dostatek a svižným tempem hravě zvládli první 5 km úsek. Bazilikou nás provedl pán kostelník, který se o poutní baziliku ve Filipově stará už přes 20 let.

Velmi poutavý byl příběh, jak Magdalena Kade byla přes 10 let nemocná, v půjčené posteli se jí v noci zjevila Panna Marie a řekla, že se uzdraví a tak se i stalo. Ráno jí sundaly obvazy a všechny ty hnisavé boláky byly pryč. Skvělé je, že postel zázračně uzdravené Magdaleny se dochovala a najdete jí vedle Betlému. Děkuji tímto panu kostelníkovi za vyčerpávající a poutavý výklad.

Naše další kroky vedli na německou hranici a obhlídku Bismarckovi rozhledny v Neugersdorfu. Byla ale zavřena, tak jsme zamířili do lesů a podél hranice pokračovali směr Žitava. Cestu jsme si trochu zkrátili po staré Rumburské cestě do Leutersdorfu, ale bylo to po asfaltu :-/

Následoval výstup na Großer Stein 471 m.n.m. odkud byla krásná vyhlídka na řepkové pole. Nicméně jsem ve vrcholové knize zanechal otisk razítka výleťáků :-)

Skvělá byla zastávka u obce Hainewalde. Přicházíme do obce a náhle vidím tabulku Limonadenquelle. Kouknu vedle a tam malá stáčírna limonád. Někdo stál zrovna venku, tak jsem mu zakýval. On zakýval mně a o chvíli už nás zve s flaškami jejich limonád na pohoštění. Měli tam na to vybudovaný i altánek. Dostalo se nám možnosti otestovat 4 z jejich limonád... a ani za to nic nechtěli. Děkujeme.

Cesta ubíhala, ale i hodiny. Čas oběda byl už dávno za námi, ale po cestě žádná restaurace. Zastavili jsme se až kolem 4 hodiny v restauraci Koitsche, ze které byl krásný výhled už na Žitavu. Restaurace úplně prázdná. Po otázce, co si můžeme dát, jsme dostali odpověď, že je zrovna mezi obědem a večeří, takže hlavní jídla nevaří, ale polévku nám mohou udělat. A to byla dobrá volba. Já jsem si dal chřestovou, ostatní tomatovou a sváteční. Restaurace vařila ve švýcarském stylu a i ceny byly švýcarské... 5-6 EUR za polévku... ale byla vynikající. Tak skvěle dochucenou krémovou polévku jsme ještě nejedl... super chuťový zážitek.

Po příchodu do Žitavy jsme zjistili, že jsme tam dokonce dříve, než nás mohou ubytovat. Zastavili jsme se proto v informačním centru na na pivo za radnicí.

Ubytování v Žitavě bylo domluvené na faře v jejich společenské místnosti... pěkně hezky na karimatce a ve spacáku... ale k dispozici byla plně vybavená kuchyně. Takže jsme si odskočili na nákup do Edeky ochutnat potraviny v "německé kvalitě". Já objevil např. obrovské borůvky 500 gramů za €3... a vzali jsme také lokální piva na večerní degustaci.

Bilance? Po 32 km v nohách byli všichni dost unavení a tak nějak po desáté hodině jsme to zabalili a šli na kutě. Osvěžení na těle a duchu jsme spali tuze.

Jak to pokračovalo..? Dočtete se v pokračování putování po Via Sacra v úseku Žitava - Oldřichov v Hájích.

❚❚ Pozastavit