Putování po Via Sacra: úsek Žitava – Oldřichov v Hájích

Druhý den pěšího putování po poutní stezce Via Sacra jsme absolvovali na téměř 34 km úseku Žitava – Oldřichov v Hájích se zastávkou v Hrádku nad Nisou a na hradě Grabštejn.

Noc na faře v Žitavě byla celkem fajn. Byla to moje premiéra, co se týče spaní na karimatce ve spacáku. Vzal jsem si asi 5 cm hrubou nafukovací karimatku a až na vrzání během otáčení se na ní dalo dobře vyspat. Myslel jsem, že to bude horší… 🙂

Organizátor Petr nám ráno na snídani všem připravil míchaná vajíčka za pomoci dalších účastníků. Děkujeme. Bylo to milé… Já alespoň pomohl s úklidem nádobí.

V 8:00 jsme již vyrazili na mši do lokálního kostela Mariä Heimsuchung. Vejdeme do kostela asi minutu před začátkem a kostel úplně prázdný. Říkám si, že by se mše nekonala? Vzadu jsem ale viděl svítit.. vedle oltáře. Napadlo mě, že to bude asi sakristie. Ale… když nikde nikdo, tak se jdu alespoň zeptat. Vešli jsme do chodby a už jsme uslyšeli nějaké hlasy. Byla tam ještě malá kaplička… s asi 5 věřícími. Opět jsme zdvojnásobili naší přítomností účast.

Mše se konala v němčině. Něco jsem trochu pochytil, ale připadalo mi to takové jiné. Asi je to podobné jako s liturgií v češtině a slovenštině. Smysl je podobný, ale asi to bylo melodické, případně se to rýmovalo, tak jsou použity nezvyklé verze slov, pořadí apod. Na závěr jsme dostali požehnání, a protože jsem seděl v první lavici, tak jsem schytal pořádnou dávku posvěcené vody… Byl jsem díky tomu požehnán na celý den. 🙂

Před kostelem jsme se setkali s Petrem O., který aby stihl dorazit na naše setkání v Žitavě, tak uběhl ráno od 6:00 už 17 km… a vydal se nás doprovodit na dnešní etapě. Bylo to milé setkání, protože se přes Facebook známe už několik let, ale naživo jsme se viděli až teď. Tím se nám také zvětšil počet poutníků na 7, takže na dnešní úsek vyrazilo 7 statečných. 🙂

Polské značení Svatojakubské cesty

Naše první kroky směrovali do centra a dále po Svatojakubské cestě k hranicím. Měl jsem příležitost poznat polské značení Svatojakubské cesty, které je jiné, než na jaké jsem zvyklý… bych si ho ani nevšiml, pokud by mě ostatní neupozornili. U hranic jsme měli na výběr dvě možnosti: 1) vydat se po české cyklostezce, nebo 2) po polské polňačce navštívit trojmezí Čech, Německa a Polska…

Co jsme si vybrali? Na jasně, že trojmezí… a tím se z našeho putování stala pouť přes 3 státy 😉

Trojmezí ČR, Německa a Polska

Continue reading

Putování po Via Sacra: úsek Rumburk – Žitava

První den pěšího putování po poutní stezce Via Sacra jsme absolvovali na 32 km úseku Rumburk – Žitava s odbočkou na Filipov, kde jsme navštívili baziliku Panny Marie Pomocnice Křesťanů.

Spánek na faře Rumburk byl poklidný (nikdo nechrápal), ale přerušovaný, protože jsme si večer zapomněli přitopit a v noci se přihnala bouřka, takže se ochladilo. Přidal jsem proto na spacák ještě jednu peřinu a už to bylo fajn.

Budíček jsme zvolili na 6:30, protože v 7 hodin začínala v kapličce ranní mše. S našim počtem 6 poutníků jsme skoro zdvojnásobili počet účastníků mše. Pán farář měl hezké kázání, zazpívali jsme si a hned po mši pro nás přichystali snídani – čerstvé pečivo, šunka, sýr, marmeláda, kafé, čaj… Posilnili jsme se do syta.

Museli jsme si ale pohnout, protože na 9:30 byla naplánována prohlídka baziliky Panny Marie Pomocnice Křesťanů. Energie jsme po snídani měli dostatek a svižným tempem hravě zvládli první 5 km úsek. Bazilikou nás provedl pán kostelník, který se o poutní baziliku ve Filipově stará už přes 20 let.

Velmi poutavý byl příběh, jak Magdalena Kade byla přes 10 let nemocná, v půjčené posteli se jí v noci zjevila Panna Marie a řekla, že se uzdraví a tak se i stalo. Ráno jí sundaly obvazy a všechny ty hnisavé boláky byly pryč. Skvělé je, že postel zázračně uzdravené Magdaleny se dochovala a najdete jí vedle Betlému. Děkuji tímto panu kostelníkovi za vyčerpávající a poutavý výklad.

Naše další kroky vedli na německou hranici a obhlídku Bismarckovi rozhledny v Neugersdorfu. Byla ale zavřena, tak jsme zamířili do lesů a podél hranice pokračovali směr Žitava. Cestu jsme si trochu zkrátili po staré Rumburské cestě do Leutersdorfu, ale bylo to po asfaltu :-/

Následoval výstup na Großer Stein 471 m.n.m. odkud byla krásná vyhlídka na řepkové pole. Nicméně jsem ve vrcholové knize zanechal otisk razítka výleťáků 🙂

Skvělá byla zastávka u obce Hainewalde. Přicházíme do obce a náhle vidím tabulku Limonadenquelle. Kouknu vedle a tam malá stáčírna limonád. Někdo stál zrovna venku, tak jsem mu zakýval. On zakýval mně a o chvíli už nás zve s flaškami jejich limonád na pohoštění. Měli tam na to vybudovaný i altánek. Dostalo se nám možnosti otestovat 4 z jejich limonád… a ani za to nic nechtěli. Děkujeme.

Cesta ubíhala, ale i hodiny. Čas oběda byl už dávno za námi, ale po cestě žádná restaurace. Zastavili jsme se až kolem 4 hodiny v restauraci Koitsche, ze které byl krásný výhled už na Žitavu. Restaurace úplně prázdná. Po otázce, co si můžeme dát, jsme dostali odpověď, že je zrovna mezi obědem a večeří, takže hlavní jídla nevaří, ale polévku nám mohou udělat. A to byla dobrá volba. Já jsem si dal chřestovou, ostatní tomatovou a sváteční. Restaurace vařila ve švýcarském stylu a i ceny byly švýcarské… 5-6 EUR za polévku… ale byla vynikající. Tak skvěle dochucenou krémovou polévku jsme ještě nejedl… super chuťový zážitek.

Po příchodu do Žitavy jsme zjistili, že jsme tam dokonce dříve, než nás mohou ubytovat. Zastavili jsme se proto v informačním centru na na pivo za radnicí.

Ubytování v Žitavě bylo domluvené na faře v jejich společenské místnosti… pěkně hezky na karimatce a ve spacáku… ale k dispozici byla plně vybavená kuchyně. Takže jsme si odskočili na nákup do Edeky ochutnat potraviny v „německé kvalitě“. Já objevil např. obrovské borůvky 500 gramů za €3… a vzali jsme také lokální piva na večerní degustaci.

Bilance? Po 32 km v nohách byli všichni dost unavení a tak nějak po desáté hodině jsme to zabalili a šli na kutě. Osvěžení na těle a duchu jsme spali tuze.

Continue reading