Jak poznat krásy Šumavy v létě? Nejlépe ze sedla kola. Vydejte se na krásnou 200 km pojížďku Šumavskou magistrálou.
Šumavská magistrála oficiálně začíná ve Všerubech, ale tam nejezdí vlak, proto jsem jako nástupní místo zvolil blízké Domažlice, kde se dá pohodlně dostat vlakem… Tedy pokud při nástupu budete mít odemčené dveře na vagónu.
První den jsem zvládl dojít až do Železné Rudy a vystoupat až přes Železnorudské sedlo… to dalo tedy zabrat… asi 20 km neustálého stoupání, část jsem i musel potlačit, aby si nohy odpočinuly.
Co se týče povrchu, tak je super, většinou asfaltky, tedy až na úsek mezi Novým Klíčovem a Všeruby, modrá turistická trasa byla plná výmolů… ale to ještě nepatří do Šumavské magistrály.
Hezké to bylo v oblasti Hamry, kdy les trochu ustoupil a byl rozhled i na travnaté pláně.
První část 64 km jsem ukončil v Železné Rudě, kde jsem přenocoval v kempu.
Rád dokončuji věci… a řekl jsem si, alespoň to bude pro mě trénink jízdy v dešti. Někdy si to natrénovat musím, abych byl připraven na další cesty. Vybral jsem si tedy cestu na jih a dokončení Sklářské cesty až do konce.
Když jsem vyrazil, bylo zamračeno… ale po pár km už začalo mrholit a tak jsem různě zastavoval pod přístřešky a chvílemi čekal, zda to přejde. Nechtělo se mi oblékat nepromok… ale nakonec i na něho došlo. Asi po páté jsem opět zastavil konečně pod střechou na benzince Denk v Neureichenau. Stojím tam a spustil se taková průtrž, že jsem si řekl, že to ani v nepromoku nemá cenu.
Stojím tam už asi 15 minut, na benzince kavárna nebyla… a náhle ke mně přijde nějaký maník z vedlejšího autosalonu, že ať si jdu sednout k nim do kanceláře… a navíc mi uvařil kafé. Na moji odpověď že německy moc nemluvím přepnul do takové jednodušší angličtiny. Zjistil jsem, že je také vášnivý motorkář… a dělá sice v autosalonu, ale byl to obrovský autosalon spojený i s prodejnou motorek Ducati, Honda a Triumph. Bylo to opravdu milé… zdržel jsem se asi 20 minut, až déšť úplně přestal a vykouklo slunce.
Potom už cesta byla super… sice trochu modrá, ale časem uschla… Po krátkém bloudění ve Waldkirchen, kde jsem ze sedla motorky se chtěl podívat do centra, ale zjistil jsem, že to nejde, protože jsou všude pěší zóny, jsem dále zamířil do Pasova, krásného historického města, kde se slévají 3 řeky: Dunaj, Inn a Ilz… ale po cestě jsem ještě náhodou objevil Prahu… tedy tu Bavorskou. 😀
Vyjel jsem nejdříve nahoru na Oberhaus, odkud jsou krásné pohledy na město v údolí, a potom zamířil do centra. Motorku jsem zaparkoval a vydal se na asi hodinovou procházku městem… a že bylo na co se dívat. Zde bych se klidně ještě někdy zastavil… např. během Dunajské cyklostezky, kterou plánuji. V Pasově totiž začíná nejoblíbenější úsek směrem na Vídeň. 😉
Další města jsem už víceméně jenom projel, protože jsem byl už dost ve skluzu. Z Pasova jsem vycházel po 14 hodině a to mě ještě čekal oběd a dalších asi 300 km až domů…
Sklářskou cyklostezku jsem uzavřel u města Cham, kde jsem se dostal kufrováním včera, namířil do po rychlostní silnici směr Furth im Wald a dále na Plzeň a do Prahy… kde jsem dorazil až kolem 9 hodiny večerní… totálně zmořený a v nepromoku, protože v ČR začalo večer opět pršet.
Uff… je to fuška odřídit na morce za den 500 km… nicméně jsem velmi rád, že jsem se rozhodl Sklářskou cestu dokončit, protože je na co se dívat.
Pokud máte 3 dny, vydejte se také… stačí přejít na druhou stranu Šumavy. 🙂
Nebyl jsem tam ale sám, rozdělal si tam stan i nějaký cyklista. Večer mě bylo okouknout několik lidí, co se šli projít do zahrady, ale nikdo nic neříkal, tak jsem zůstal. Ráno mě v 5 hodin probudil zpěv ptáků a tak jsem se pobalil a vydal na cestu.
Sledoval jsem trasu přes Mapy.cz podle záznamu, který jsem stáhl z internetu. Tato trasa se různě křižovala a nebyl tam přesný směr, takže jsem si nebyl jistý, kterým směrem se vydat, a kterým vrátit na to stejné místo. Tohle jsem pochopil, když jsem si u Schönthalu vybral, že půjdu rovně a ne doleva… a po nějakých 50 km jsem se divil, proč mě to navádí na nájezdy na mosty, ale z opačné strany, tam kde byl sjezd a tedy jednosměrka… tak jsem si hned zakufroval a raději se poslušně vrátil na tu odbočku a vybral se už správně větví přes Schönthal.
Hodně se mi líbilo ve městě Furth im Wald, které má krásné historické centrum… a dokonce jsem měl možnost si v 11 hodin poslechnout i jejich zvonkohru… a dále jsem se jel podívat na Dračí jezero. Mít více času, asi bych se i šel vykoupat.
Už kolem 4 hodiny odpoledne jsem dorazil do Philippsreutu. Uvažoval jsem, co dále. Z brzkého vstávání a po 362 km jsem už toho měl dost. Hodně se ochladilo. Další noc v zimě jsem už nechtěl riskovat. Mohl jsem to otočit domů, ale bylo by to dalších 200 km. Naštěstí máme internet. Prohledal jsem Booking, Airbnb i klasické ubytování bez webů a zamířil zkusit štěstí zpět do ČR do vesnice Strážný…
Hned druhý pokus vyšel. V místním koloniálu, kde prodávají vynikající domácí zmrzlinu, jsem nakoupil něco k snědku, povečeřel a kolem 7 únavou zaspal a spal až do rána… celých 12 hodin 🙂
Znáte Šumavu? Co tak se podívat na druhou stranu… do Bavorského lesa. Můžete se vydat po Sklářské cestě, která vás provede místy spjaté nejen s historií výroby skla.
Tato cesta měří přes 650 km, pokud ji chcete celou pojít, proto jsem se na ni vybral na motorce. První den cesty jsem se potřeboval pobalit a dorazit na start… první město Schönsee, odkud jsem oficiálně vystartoval. Byl jsem připraven na teplé slunečné počasí… což úplně nevyšlo… začalo částečně pršet, a proto jsem hledal, kde na noc zůstanu.
První tip byla chatka u Mühlenrundwegu, dokonce s pramenem vody… ale bylo u ní strašně moc hmyzu… asi by mě v noci sežral… tak jsem pokračoval dále… i z důvodu, že jsem chtěl něco koupit na večeři. Bohužel v následujících 2 městech bylo všude zavřeno, i když podle otevírací doby mělo být otevřeno… dokonce i benzinka byla zavřena, to už je co říci. Až potom jsem kouknul na internet, abych zjistil, že zrovna 20.6. mají v Německu státní svátek. Nuž… zůstal jsem bez večeře.
Záchranou se mi stala zahrada u turistického přístřešku Kreislehrgarten, kde bylo dokonce i kvalitní WC pro turisty. Roztáhl jsem hamaku, natáhl na sebe několik vrstev oblečení, protože se kvůli dešti hodně ochladilo, a čekal, jak bez jídla dopadne noc. Nakonec jsem spal asi 5 hodin, protože jsem se budil chladem, a přidával další vrstvy. Klasicky v 5 hodin mě probudili ptáci, tak jsem se sbalil a v 6 hodin vypadl s cílem najít nejbližší obchod a konečně se najíst.
Jste plánovací typ, nebo se odvážíte někdy i do dobrodružství se vydat někam jenom tak a až na rozcestí se rozhodnout, kam odbočíte?
Jeden takový výlet z Prahy do neznáma jsem absolvoval. Na Facebooku jsme si nechal poradit, jakým směrem se vydat. Dostal jsem doporučení na Horní Počernice a dále Hodonín až do Prešova 😀 Tak jsem se vydal plus mínus tím směrem. 🙂
Vzal jsem to přes Zeleneč, Milovice, Nymburk, Městec Králové a ukončil na nádraží v Dobšicích. Hezkých 84 km 🙂
Akce proběhla částečně dle plánu s drobnýma zádrhelama, např. u jedné lodě nefungovaly boční trysky a po opravě šly jen z dolního řídícího stanoviště, pak zase nešel vypnout motor, tak se musela vrátit k opravě do domáckého přístavu. Tím jsme se na 1 den rozdělili a každá loď plula jinou trasou, ta naše byla naštěstí bez závad (jen netroubila).
Počasí nám vyšlo dobře, pršelo pravidelně jen přes noc a přes den bylo pořád slunečno, někdy až moc. Po jedné z večerních bouří s krupobitím, kterou jsme přečkali plánovitě v hospodě, padl strom přes kanál, takže jsme ráno po vyplutí z jezera museli čekat asi 2-3 hod. než místní hasiči překážku odstraní.
Dalším zádrhelem bylo jedno uzavřené neprůplavné zdymadlo, takže jsme se nedostali do zamýšlené lokality, kde jsme si předem na mapě našli několik zajímavostí. Naštěstí bylo více možností, tak jsme se narychlo dohodli na náhradní trase.
Jinak byla plavba bezproblémová, jen jednou jsme měli potíž najít volné kotviště na přenocování. Několikrát jsme se koupali a proběhly i 3 cyklovýlety (20-30km každý). Navštívili jsme několik restaurací (5-10 jak kdo) s větší či menší spokojeností. Tady bych upozornil na místní točený pivo, který nebylo dobrý téměř nikde, občas až nepitelný!
Všem se nám líbila příroda, jezera a jejich okolí jsou opravdu krásná včetně jejich kanálových propojek, zdymadel je relativně málo (např. ve srovnání s kanály ve Francii) a celkově je plavba velmi příjemným zážitkem.
Na závěr jeden postřeh – shodli jsme se, že i po 30-ti letech sjednocení Německa je znát rozdíl mezi východním (kde jsme byli) a západním, víc než jsme čekali. Projevuje se to hlavně na kvalitě silnic, přežívajících socialistických rekreačních stavbách, službách, celkové nabídce všeho, často i v přístupu místních k turistům, ale vyšponovat ceny – to jim jde dobře. Jinak celkem spokojenost.
Na úplný závěr cenové zhodnocení (zaokrohleno na desítky Euro):
půjčení lodi na týden – 2270 E (cca 10 000,- Kč na osobu)
najeté motohodiny 10E/1h. v našem případě 250E (cca 1100,-Kč/os.)
hlídané parkoviště na týden 40E/auto
týden na kotvištích vč. napojení elektro, čerpání vody a vyčerpání fekálií- různě dle přístavu – v našem případě 20E/os.
to byla cena naší lodě, ta druhá měla výraznou slevu za ztracený skoro celý den opravami
není v tom vratná kauce za poškození lodě a její závěrečný úklid
v půjčovném je množstevní a věrnostní sleva asi 5% (jeli jsme pojedenácté v řadě)
samozřejmě zvlášť je i doprava tam a zpět a strava
A pak už záleží jak si kdo užívá, mne to vyšlo celkem akorát na dvacku.
Když je v létě teplo, je potřeba vyrazit do hor – do Krušných hor – a na motorce se ani tolik nezapotíte. Podívejte se tipy, co můžete navštívit v České i Německé části Krušných hor.
Náš výlet začneme na Hoře sv. Šebestiána. Pokud se tam vyberete z Chomutova, tak vás čeká pohodová cesta s výhledy.
Jako první zastávku se můžete zastavit na vrchu Hirtstein, kde můžete pozorovat odhalený skalní masiv vzniklý sopeční činností.
Máte rádi pískovcové soutěsky, krásné vyhlídky, středověké hrady a romantické historické centra měst? Potom se vydejte na 22 km výlet v úseku Zahrádky – Úštěk (nebo opačně).
Začít můžete z obou směrů. Zpět se dostanete pohodlně vlakem… jenom počítejte s tím, že nejezdí tak často… alespoň přes víkend. Většina cesty vede lesem, takže i ve parném létu budete v příjemném chládku. Občerstvení je tak přiměřeně a k dispozici je i studánka s pramenitou vodou.
Užijte si hezký výlet a po cestě navštivte:
Zámek Zahrádky
Po roce 1623 se majitelem zámku stal Albrecht z Valdštejna, který nechal původní objekt barokně upravit a založil park. Po jeho smrti vlastní zámek až do roku 1897 Kounicové a následně Lichtejštejnové. Po zestátnění v roce 1945 objekt sloužil jako domov mládeže a středisko jazykové přípravy zahraničních studentů. Kolem zámku se rozprostírá rozsáhlý anglický park.
Skalní tvrz Jiljov
Spatříte dochované základy malého nepravidelného čtvercového stavení vytesané do skály. Po tesaných schodech vystoupáte na zbytky skalní tvrze, které jsou upraveny na vyhlídku.
Vyhlídka Vlhošť
Vyhlídka se nachází na skalním ostrohu na úbočí hory Vlhošť u žlutě značené turistické cesty. Je zde krásný rozhled po krajině v CHKO Kokořínsko – Máchův kraj.
Zřícenina hradu Helfenburk
Romantická zřícenina hradu leží v malebném Ptačím dole. Jeho počátky lze datovat do roku 1378. Později toto panství patřilo pražským arcibiskupům, posledním z nich byl Jan Očko z Vlašimi. V roce 1592 přechází Hrádek do majetku Sezimů z Ústí, kteří však samotný hrad neobývali, ale drželi zde malou vojenskou posádku.
Úštěk
První písemná zpráva pochází z roku 1218. Město se nachází v nadmořské výšce 242 metrů. Mezi kulturní památky patří Pikartská věž, hrad, ptačí domky a židovská synagoga. Natáčely se zde filmy Kolja a Rebelové.
Po prohlídce kostela ve Chvalkovicích jsme kousek pokračovali po modré turistické značce, ale nevšimli jsme si odbočku na žlutou, a tak jsem si hned z rána zakufrovali 😀
V Kuksu jsme se ale během oběda v restauraci Baroque všichni opět našli 🙂
Pokračovali jsme přes Hospital Kuks, kde byl příjemný chládek… ale museli jsme pokračovat dále…
Cestou jsme si prošli novodobou Křížovou cestou 21. století a už dorazili do Žirče… právě včas na mši, kterou kvůli nám posunuli na 14 hodinu 🙂
Dále nám udělali prohlídku Kostela sv. Anny a přímo Domova sv. Josefa. Podívali jsme se na jejich bylinkovou zahrádku a ochutnali dobroty z místní kavárny…
