Cyrilometodějská pouť: 1. úsek Višňové – Moravský Krumlov

Díky fóru Svatojakubské stezky jsem se dozvěděl o možnosti absolvovat Jarní cyrilometodějské putování Jižní Moravou, které organizoval Peter Hirsch. Doposud jsem absolvoval jenom jednodenní úseky a zaujala mě možnost absolvovat vícedenní trasu „natěžko„, abych si otestoval, jaké to bude, až se někde na delší cestu vydám sám.

První den této poutě jsem se nemohl připojit, a tak jsem zvolil nástup až na druhý den, kdy vyráželi z Mikulovic, ale brzy ráno. Nejsem až takové ranní ptáče, abych vstával v 6 a byl v 8 v nějaké vesnici ne úplně lehko dostupné hromadnou dopravou. Zvažoval jsem totiž, jak to udělat s příjezdem a odjezdem. Protože pouť začínala a končila na vzdálených místech, bylo třeba řešit dopravu. Po zvážení mnoha variant jsem zvolil příjezd autem do cíle poutě (Rajhrad), abych po ukončení mohl sednout a vyrazit domů… a nemusel se několik hodin přepravovat autobusy.

Ráno jsem si tedy dopřál snídani, přepravil se autem do Rajhradu, zaparkoval a na zastávce Stará Pošta čekal na spoje. Vyšlo to nakonec na 4 jízdy autobusy s 3 přestupy za 2 hodiny přes 8 zón IDS JMK… Abych stihl dorazit pěší do cíle dnešní etapy (Moravský Krumlov) a ušel co nejvíce z plánované trasy, tak jsem se napojil v obci Višňové, odkud jsem vyrazil po krátkém obědu – svačině asi v 13:00.

Zajímalo mě, zda je oficiální skupina přede mnou, nebo za mnou, nicméně odhadl jsem, že asi bude za mnou. Vyrazil jsem tedy po červené trase směr Moravský Krumlov.

V obci Višňové mě hned zaujal velký sad… přemýšlel jsem, co jsou to za stromy a řekl jsem si, když jsme v obci Višňové, tak to asi budou višně 🙂 Dále trasa pokračovala přes les až k hájence Pustý zámek, na které byla i možnost ubytování… ale by bylo opravdu ještě brzy.

První poznatek: Vyrazil jsem natěžko, tj. s báglem asi 12 kg. Zjistil jsem, že hodně tlačí na klíční kosti… což jsem později zjistil, že se dá kompenzovat lepším utažením kolem pasu.

Za hájenkou se les proměnil ve velké pole, odkud bylo vidno na jadernou elektrárnu Dukovany. Procházel jsem také kolem výkrmny vepřů Karolínka. Byla tam taková zastřešená ohrádka. Z venku se mi zdálo, že to je vchod pod areál, asi tou tmou. Nahlédl jsem tedy za vrátka a tam menší selátko… zdechlé, nafouknuté jako balón. Uff, ne moc hezký pohled, raději jsem rychle zamířil dále.

Po rozcestí Karolín cesta opět vedla do lesa, kde byla půda, na které bylo vidno stopy. Tak jsem si potvrdil, že skupinka je definitivně přede mnou, a tedy asi budu dnešní úsek nucen absolvovat sám.

Úsek lesem vedl dlouho rovně, vyhlížel jsem odbočku na žlutou trasu u rozcestí Tanárka. Tabule ale byly umístěny na spadlém stromu, tak snad do někde z KČT přemístí na stabilní sloupek.

Trasa po žluté už vedla přírodním parkem Rokytná, kolem říčky Rokytná. Určitě to tam musí být romantické, až se vše zazelená. Zaujal mě kemp Vémyslice, kde se nacházelo velké vypuštěné přírodní koupaliště. Právě tam dodělávali nové chatky z Unimo buněk. Může to tam být v létě hezké… pokud se rádi koupete v přírodním koupališti.

Kemp Vémyslice

Po několika hodinách se konečně objevila i nějaká ta vesnice, konkrétně Rybníky. Tam mě zaujal poutač na místní hospodu: Poutníku, zastav své kroky zde, čeká tě cesta dlouhá. 🙂 Jak asi věděli, že půjdu zrovna pouť kolem 😀 Nicméně slunce pomalu klesalo, nebyl čas se zastavovat, tak jsem pokračoval dále.

Za obcí mě cyklostezka zavedla k Týnskému rybníku, kde jsem se zastavil, protože tam vyskakovaly ryby asi 20 cm nad hladinu… ale tak hodně… Chtěl jsem nějakou i přistihnout při výskoku na fotce, ale místo kde se objevila bylo nepředvídatelné, tak mám alespoň video 😉

View this post on Instagram

Ryby akrobatky 🐟

A post shared by Jan (@janmichalicka) on

Co mě ještě zaujalo, bylo, že v táto lokalita je asi hodně oblíbená u motorkářů. Začíná už sezona, bylo krásné počasí, a hodně lidí vytáhlo mašinu provětrat jí po zimě.

A po rybníku jsem se už ocitl v Moravském Krumlově. Cesta vedle hlavní silnice nebyla nic moc. Místy chyběl i chodník, tak jsem uhýbal před auty na krajnici. Na náměstí jsem dorazil kolem 17:40 a zamířil na faru, kde bylo domluveno ubytování pro tento den.

Právě končila mše a hned u vchodu jsem potkal první členy naší skupiny. Uvnitř jsem potkal další a další ještě přicházeli… To mi bylo divné, protože jsem po cestě nikoho nepotkal ani nepředbíhal. Vysvětlilo se to ale záhy. Někdo je pozval na zahradu na občerstvení… tam jsem se minuli.

Pán farář vyhlásil v kostele, že přes farnost budou proházet poutníci, a farníci nám připravili velkolepé pohoštění: zapečená veka se sýrem, plněné dukátové buchtičky, domácí koblihy, vaječná tlačenka, šunkový závin, slané tyčinky, mazance, a možné ještě něco dalšího. Usedli jsme ke stolu a dnešní pouť zakončili pořádnou hostinou. 😉

This slideshow requires JavaScript.

Leave a Reply

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..